Přišli jsme večer do srubu a chyběl nám Vašek. Tak jsme si upekli buřty. Vaška jsme v noci hledali u altánu, ale tam nebyl. Prostě kaktus.
Ráno jsme vyrazili zachraňovat tibetskou princeznu Šin-šo. Dva týmy si měly vyrobit nosítka a odnést princeznu k poslednímu vlaku do hor a poté po divoké horské řece do nížiny. Princezna je ovšem vznešeného rodu a nesmí se za žádných okolností dotknout země. Cesta byla míněna po rovině podél řeky. Současně měl někdo doběhnout na vrchol Mt. Medníku pro vajíčko tam žijícího Kura Posázavského, které po uvaření princezně umožní bez újmy sestoupit do nížiny.
Neznámo proč, zvolily oba týmy cestu přes Medník (cca 200 m převýšení). Po prvních několika stech metrech se nosítka začala rozpadat a nosičům došel dech. V posledním zoufalém vzepětí zkoušeli nést princeznu na zádech. Protože docházel čas, bylo rozhodnuto princezny k nádraží popovést autem. Kde však jsou klíče od auta? V chatě. Kdo má klíče od chaty? Kristý. Kde je Kristý? Někde na kopci….
Zbytek nosičů pokračoval v cestě na nádraží. Cestou se nám ztratil Fanda. Naposledy byl viděn, jak míří na vrchol Medníku pro vejce. Nemá telefon, zůstává nezvěstný.
I když bylo jasné, že vlak v 10:16 nechytneme, málem nám ujel i ten další. Jana s Vaškem zůstávají hledat Fandu.
Vystupujeme na nádraží v Jílovém. Protože odpadli tři nosiči, není reálné dopravit do bezpečí obě princezny. Jedna umírá.
Míříme k řece. Někteří mají stále obavy z rozvodněné Sázavy. Bláhoví! Na zamávání přijede pramička s převozníkem a bez namočení nás dopraví na druhý břeh.
Zde je nutné najít a vyluštit šifru s heslem, které princezně zajistí vstup do nemocnice. Tentokrát pro šifru odbíhá jen Maruška. Ostatní táhnou dál. Rysy se trhají a obličeje prodlužují.
Potkáváme Marušku se šifrou a s trochou snahy se heslo o zdravé zelenině podaří vyluštit.
V zářezu malého potoka je vhodné místo na rozdělání ohně a uvaření vajíčka. Roman sebou obětavě nese dřevo už od Medníku.
Hurá! Princezna s chutí snědla vajíčko a my už se můžeme vrátit do chaty.