Boris Filemon (* 1954, Brno) byl vychován umělecky nadanou maminkou malířkou Evou Filemonovou a exaktně vzdělaným otcem (statik, projektant – pozemní stavby, mosty); první fotoaparát koupil otec pro syna (i pro sebe) k jeho 4. narozeninám; byla to Exakta Varex 2a, s nímž vytvořil své první fotografie. Po vystudování gymnázia na Elgartově ul. v Brně (1973) vlivem širšího rodinného zázemí zvolil studium práv na brněnské univerzitě. Současně začal zhruba od svých dvaceti let o fotografii přemýšlet. Průvodcem mu byl fotograf Bohuslav Burian, spolupracovník K. O. Hrubého. Dva roky, jak sám říká, „fotografoval ve své hlavě a v srdci“, bez fotoaparátu. Přiřadil se pak k umělcům, kteří objevují stvořené, kteří nad pýchu „tvorby“ staví skromnější nalézání tvarů a struktur, které existují, ale pro mnoho lidí jsou nezřetelné. Je totiž rozdíl mezi „dívat se“ a „vidět“. Teprve pak začal přenášet promyšlené obrazy do reálné fotografie. V 70. letech fotografuje „nalezená zátiší“, paralelně i živou fotografii - antidokument, později propojuje výtvarné umění s hudbou (cyklus Skladatelův rok z let 1990/1991, www.divokevino.cz/0503/filemon.php; dnes ve sbírce Moravské galerie); hudba je dynamizována malbou světlem (světla města, ohňostroje a jiné světelné zdroje, např. v průběhu vernisáží). Jeho dalšími velkými tématy jsou stromy a samozřejmě i lidé. Svou současnou tvorbu charakterizuje jako abstraktní expresionismus, soustřeďuje se na detail, v němž je obsažen celek, statické zobrazení dynamického děje, vztah reality a jejího odrazu v našem vědomí (např. cyklus Demijony). S autorovou tvorbou a jeho názory se můžete seznámit na webové stránce www.filemon.cz