Z chrámů, pagod i klášterů nás podvědomě lákaly ty nejstarší. Železobetonová monstra, která vydrží stovky let v nás obdiv nebudily. Budhismus je živý, takže se pořád staví něco nového. Nové pagody apod. Pochopitelně z betonu. Staré památky z terakotových cihel se rozpadaly, zarůstaly tropickou vegetací a nikdo kromě pár turistů tam nechodil. Tady dýchala ta správná atmosféra, mnohem lepší než ve zlatem zdobených chrámech. A vězte, že pagody mají různé tvary. Ty základní jsou čtyři: stúpa (cibulovitá, rozpláclá věž), čedí (která má čtvercový průřez) a prang. Tenhle poslední tvar připomíná plod kukuřice a je hodné blízký kmérské kultuře. Nevím, jestli si to zapamatujete, já pořád ty názvy zapomínám.