Pavouci, hadi, netopýři, brouci, kočky, psi, žáby. Ohnivé pálení. Žížaly, švábi, potkani. Ocásky a oči, křídla i pařáty. Takhle nějak jsem si představoval barmskou kuchyni doma v Čechách, když jsme se připravovali na cestu a odhadovali, co tam budeme asi jíst. Všude se psalo, jaká to je zaostalá země. „Dávejte na sebe pozor, ať se vám nic nestane“, radila maminka. Podobně jako kdysi babička mého tátu nabádala „aby létal pomalu a nízko“, než usedal za knipl MIGu 15.

Byli jsme „zklamáni“ a nadšeni zároveň. Nic takového se tu nekonalo. Asociace byly vyvolány spíše cestopisnými filmy z Číny a Vietnamu a reportážemi televize „Nova“, když vyrazila s kamerou do nějakých asijských podniků v Čechách.

V Barmě zarazíte větev do země a hned z ní něco vyroste. Úroda se tu sklízí 3x do roka. Na vrcholcích mandarinkových keřů sbíráte plody, ve spodních patrech jsou nasazeny už květy. Políčka jsou vzorně opečovávána a směrem do Číny odjíždějí kamiony plné melounů, zázvoru a mimo jiné i lahodného česneku. Takového, který u nás teď tak chybí. Číňani k nám cpou ty velké palice bez chuti, sami ale kupují česnek velikostně menší, ale tak chutný od barmánců, kteří nepoužívají žádná průmyslová hnojiva ale jen biologická a dodržují pravidelné změny sadebních plánů. Do Číny se vyváží snad všechno – od teakového dřeva až po stvoly orchideí, ze kterých čínská medicína vyrábí léčiva na potenci a civilizační nemoci jako je třeba hypertenze.