Myanmar - Story of One Gift

Bylo nebylo, ne až tak dávno tomu. Na barmském jezeře Inle, mající několik stovek kilometrů čtverečních a hloubku sotva dva metry, rostou lekníny – lotosy.

A málokdo ví, že po naříznutí jejich stonků a natažení vznikne rostlinná tkáň vláknitého charakteru. Ta má vlastnosti hedvábí z bource morušového. A tak není divu, že v domcích na kůlech, vyrůstající nad hladinou jezera jako houby po dešti, se nacházejí tkalcovské manufaktury, vyrábějící ty nejjemnější látky. I v některých domečcích můžeš spatřit doma u rodiny tkalcovský stav, kde babičky jak z pohádky (s doutníkem v ústech) vyrábějí nádherné šály a tašky. Tak nějak podobně, jako naše báby a prabáby kdysi v podhůří. Naříznout stonek, vytáhnout nitky pletiva, spřást do niti, tu obarvit a navinout na cívky. Když se na to díváš, je to obrovský kus lidské práce, za kterou je vidět láska i trpělivost, stejně tak jako zručnost. Na tkalcovských stavech se pak rodí látky s těmi nejbarevnějšími vzory. Těžko, opravdu těžko se pak vybírá ta nejhezčí a oku nejvíce lahodící.

Barmánci používají tašky snad na všechno. Hodit si ji přes rameno, do ruky pádlo nebo řídítka motocyklu a můžeš vyrazit na trh, návštěvu či za prací. Ženy si k tomu ještě přihodí na hlavu nějaký ten tác s ovocem či džbán na vodu, dopředu na prsa v úvazku ještě své miminko a jede se. Nesmírně praktické. Barmánky, jak jsou malé, mají tašku až pod pasem a moc jim to fakt sluší. Pro nás, pro Evropany to je pak hezká inspirace pro dárek pro ty nejmilejší, kteří mají trochu odvahy a nebojí se v módě tak trochu odvázat.

Slideshow Speed
Endless Slideshow