Po celém roce čekání jsme se konečně zase setkali v sobotu 29.7. před farou, všichni natěšeni na tábor. Letos byl na Vosí louce kousek od Libavé, kde jsme jeli vlakem s několika přestupy a pak šli kus cesty pěšky přímo do tábora. Tam na nás čekaly dvě šikovné kuchařky s výborným jídlem, ale než jsme se pořádně najedli po náročné cestě, rozdělili jsme se do tee-pee cca po 6 lidech a vybalili jsme si věci, které již na nás čekaly v táboře.
Po obědě nás čekal kratší program, kterým jsme se rozdělili do týmů a následně si vyráběli vlajky a vymýšleli názvy, které zněly například: Rychlíci, Buzoláci nebo České dráhy. Z toho už jde trochu poznat, že téma tábora bylo „Cesta kolem světa“.
Po dobu tábora jsme se snažili pomáhat Willimu Fogovi a jeho „podržtašce“ překonávat nástrahy, které na něj nastražila Jessica se svou pomocnicí Grétou. Totiž, Will se vsadil s Jessicou o 100 000, že za 14 dní objede svět a ona se snažila mu to překazit.
Každý den jsme měli tematický program ke státu, ve kterém se zrovna Will se svým parťákem nacházeli. Třeba v Řecku jsme se zúčastnili olympijských her, v Brazílii jsme se šli podívat na brazilský karneval a v Japonsku jsme si zahráli sumo zápasy v podobě bahenních zápasů. Za tyto hry jsme dostávali peníze a jelikož Willy stihl objet svět za 14 dní, tak nám za ně uspořádal hostinu.
Po dobu tábora nesmělo chybět ani klasické vaření si na ohni, workshopy ani další typicky skautské aktivity jako například: luštění šifer, lukostřelba a další …
Letos nám sice počasí moc nepřálo, ale i tak jsme si to užili a jako správní skauti se přírodním podmínkám přizpůsobili. Kvůli dešťům a pochmurnému počasí se však nemohly každý večer konat společné táboráky, proto si každé tee-pee zapalovalo svůj vlastní oheň a panovala příjemná atmosféra alespoň v malém kruhu, když nemohla ve velkém.
Během tábora jsme měli taky dvě mše svaté, při kterých jsme zpívali a hráli.
Celý tábor jsme ukončili slibovým ohněm, který toho pro skauty hodně znamená. Každý rok při něm přivítáme nové světlušky a vlčata a ani tento rok tomu nebylo jinak.
Poslední den si pro nás až na tábořiště přijeli rodiče. Měli tak možnost podívat se, jak tábořiště vypadá. S novými zážitky a dobrou náladou jsme se loučili a po boku rodičů opouštěli Vosí louku a odjížděli domů. Uteklo to tak rychle… tak snad zase za rok :D.

Lucie Beloritová a Barbora „Druid“ Chodúrová