Psalo se páteční odpoledne 4. listopadu a před farou se sešel oddíl na letošní druhou víkendovku. Na srazu jsme potkali Limetky, které mířily stejným směrem, jen s jiným cílem. Naštěstí nás nebylo tolik a autobus rovněž nepřijel narvaný k prasknutí, jak bývá v tyto časy běžné. Pro jistotu nám však auto vzalo batožinu až k zastávce na Morávce. Cesta nahoru utekla rychle a už jsme byli na chatě, samozřejmě za tmy.
Krátká prohlídka chaty určena novým tvářím, ale i starým harcovníkům s ubytováním následovaly vzápětí. Výtečná vajíčková pomazánka na večeři navázala a v ideálním stavu těla jsme byli připraveni na Zuzčino představení. Víkendovkou nás provázela voda a to doslova. Zuzka nám předala kartičky pro značení spotřeby vody, aby nám Koci vzápětí omezil WC na venkovní latrínu z nedostatku vody ve studně. Prostor před večerkou si každý udělal podle sebe. Někdo šel pokecat, jiný stratégoval u deskovek, karet, další zpívali a hráli. Dokonce jsme byli svědky přehlídky copánků.
Tanečně vajíčková rozcvička pod vedením Denči parádně zapadla do nadcházející tvorby turbánků, kdy jsme poměrně dlouho bojovali, nakonec však mohla mít Aďa radost z našich výtvorů. Jeden by těžko čekal slunečno, avšak aspoň nepršelo moc. Myslelo se i na prostor odborkám, kdy jsme využili rozlehlosti chaty. Ještě před obědem zůstal čas vyklidit drobnější dřevo po kácení. S chutí do práce to šlo jedna báseň. Oběd nabral nepatrné zdržení a my si dokonce stihli zaběhat ve snaze získat certifikát o kvalitě vody. Nabité dopoledne, dalo by se říci.
Přišel oběd, došla voda. Poetické. Venku se vzápětí setmělo, jenže nám nezbylo než sehnat vodu. Děti pobraly hrníčky a běhalo se i za tmy, dokud barely vodou nepřetékaly. Heroický výkon. Zuzka na uklidnění nabídla chvíli přemítání, kdy jsme měli možnost zvážit, jak se chováme k vodě a zda nám tato zkušenost něco dala. Večer se nesl v pohodovém duchu v teple krbu. Samozřejmě až po skončení všech nutných prací (hlavně kupy nádobí) v improvizovaných podmínkách z barelů.
Ráno nás zastihlo pěkné počasí. Bez velkých řečí byla uklizena chata a naše skupina se vydala na příjemný pochod dolů. Snad zase příště.

Dominik „Koci“ Sýkora