„…Do italských měst, myslím si, by měl člověk vjíždět na koni…Dovedu si představit nádraží v Německu, ve Švédsku i ve Francii. Ale v Itálii ne. Neumím si představit, že nádražní rozhlas tam vyvolává ta zázračná jména italských měst a že tato jsou komolena amplifikací: Urychlete nástup do vlaku do Benátek. Všechna nástupiště vedou do Říma! Ne, nechtěl bych zažít hlášení v těchto městech, kde naopak bych chtěl slyšet zvony, loutny, slavičí klokot a Monteverdiho Orfea…“ ( volně dle Miroslava Horníčka – Chvilky s Itálií / Panorama 1988 )

Do říše magického pětiměstí ( koně nemaje ) však jiné cesty, než vlakem není. Železnice se tu prokousala skrz pobřežní skaliska a navlékla na svůj železný náhrdelník pětici městských perel. Tunelky, tunílci a tuneláci…tak vypadá místní dráha. Místní amplifikace se tříští o rozervaný kámen a mísí se s burácením blízkých vln. Jména všech italských měst zde naopak vyznívají vznešeně a s divokým patosem... foto Petr Čmerda & Roman Kozák © 2006