2019 05 15 DIVOČINOU PODÉL KAMENICE A JIZERY.



Když jsme za vlhkého rána vyjížděli z Hradce k Semilům, asi by si nikdo
nevsadil na to, že nejen za celý výlet nevytáhneme deštníky z báglů, ale
navíc budeme mít s počasím kliku jako od blázince. Za Semily přestalo pršet,
do Jeskyní to byl z parkoviště kousek a po dvouhodinové jízdě jsme rádi
protáhli nohy. Jako senioři jsme jednotně zaplatili po 100,- Kč a poté nás
průvodci rozdělili na dvě party, abychom se dole v tunelech neušlapali.
Návštěvnický okruh měří kolem 350m a projde se asi za 45 minut. Krápníková
výzdoba je různorodá a leckdy vyžaduje velkou představivost. Krásná je
Mechová zahrádka, Labutí jezírka s průzračnou vodou, a na závěr Jezerní dóm
o rozloze 14 x 24 m, což je prý největší podzemní jezero v Čechách. Myslím,
že v návštěvnících zanechá hluboký dojem, což je asi jedinné, co si mohou z
podzemí odnést. Protože propojovací chodby mezi prostory nejsou nijak
naddimenzovány, klaustrofobici by asi měli problém...Výhodou bylo, že
teplota v jeskyni a venkovní byla stejná (8°C), takže nebyly potíže s
aklimatizací.

Když jsme zase našli cestu na povrch a rychle obžerstvili, čekala nás modře
značená spojka na červenou Palackého stezku nad říčkou Kamenicí do Spálova.
V místním hotelu byla polední přestávka na dobrý oběd, což většina využila.
Ve Spálově je soutok Kamenice s Jizerou, která navíc pohání malou vodní
elektrárnu. Od ní jsme se vydali údolím proti proudu Jizery po fyzicky
náročnější Riegrově stezce do "divočiny". Je na ní několik zastavení s
vyhlídkami do údolí (např. Böhmova), jímací jez pro spálovskou elektrárnu,
visutá "galerie nad vodou" u Vodní brány (Via Ferrata) a cvičná horolezecká
skála za skalním tunýlkem. Někdy byl pod skalní stezkou prudký sráz a někdy
i železné zábradlí, které dávalo pocit větší jistoty. Nikdo se neztratil,
nikdo podstatně nepochroumal své údy, občas dokonce vysvitlo sluníčko a vítr
nevětřil. Zvolna jsme sestoupili na úroveň Jizery a za všechny krásné
pohledy byl ten vytoužený na náš čekající bleděmodrý kočár od Mrázků.
Pikantní bylo, že první kapky souvislého deště se spustily v okamžiku, kdy
pan řidič Sehnoutka nastartoval a zavřel dveře. Potom pršelo až do Hradce a
v něm cestou až do bydlíků. Říká se, že komu Pánbůh, tomu všichni svatí. Asi
nám drželi palce za to, že jsme ráno nepodlehli chmurám ze šedivé oblohy.
Kéž by tomu tak bylo i ve STŘ 5.6. na dalším výletu na Benecko a Žalý, na
který se zajisté těšíme. Poděkování patří všem, kteří se na relaxačním
průběhu výletu více či méně podíleli, přičemž organizátorkám zvlášť. Čus
Beneckus PV.