Jestli něco lidi spojuje, je to hudba. Ta totiž nezná hranice a umí zahrát právě na ty struny, jež zrovna potřebujeme.
Samozřejmě se všemi jejími proměnami v čase není třeba davově souhlasit. Nicméně krátce po té, co člověk alespoň na chvíli odloží zbytečný vzdor, pozná, že také skladby řekněme z jiného playlistu mají něco do sebe.
A takové zjištění čekalo v zahradách Františkánského kláštera za slunečného nedělního odpoledne vedle nadšených příznivců dechovky i na náhodné kolemjdoucí.
Další alba roku 2o23
