Už cesta sem z Č-M vrchoviny byla docela napínavá, mezi Meziříčím a Třebíčí byl uzavřený hlavní tah a cesta oklikami s dohledností do 50-ti metrů stála za to. Vranovský zámek se také topil v mlze a mlžení. Kdysi jsem tam byl jako malý školou ranně dotčený klouček. Asi se tam někdy vrátím za dobrého počasí. Interiéry jsou kouzelné. Co mne zaujalo, lidské obličeje v obou lvech u schodiště na posledním nádvoří.