<3 Poslední rozloučení s milovanou Žežulkou <3
S velikou lítostí a zároveň velkým usmířením s vámi dnes musíme sdílet smutnou zprávu – z našeho světa navždy odešla milovaná nádherná a velmi výjimečná kočička Žežulka.
Žežulka byla jedinečné stvoření. Každý, kdo se s ní setkal na základně ve Vrbičanech a později v hostivickém depozitu si pamatuje, jak vstřícná byla ke všem lidem okolo sebe, zkrátka milovala společnost. Vždy, když šla teta Nicole otevřít návštěvám, Žežulka se běžela podívat, kdopak, že jí to přišel pomazlit a copak jí donesl dobrého. S oblibou zkoumala tašky i krabice v chodbě u důchoďáčku, aby se přesvědčila, jak jsou pohodlné. Když návštěvičky odcházely, Žežulka je nikdy neopomněla vyprovodit. Už když jsme kočičku na podzim roku 2017 přijímali, tušili jsme, že její cesta nebude dlouhá. Žežulka byla tehdy extrémně vyhublá, zraněná, zánětlivá a měla zvýšené ledvinové hodnoty. Pro tuto diagnózu putovala tato krásná kočičí babička do hostivického důchoďáčku, který je určen kočičkám s chronickou ledvinovou nedostatečností. Ač byla Žežulka drobná a hubená, byla nesmírně houževnatá a celý její čas strávený v srdíčkovém útulku byl příkladem toho, že i když se kočička může jevit na první pohled jako téměř ztracený případ, dokud nám, útulkovým tetám a strejdům ukazuje, že je zde na světě ráda, je naším posláním jí pomáhat a nic nevzdávat. Poslední rok zažila Žežulinka několik zdravotních propadů, u kterých to vždy vypadalo, že se budeme muset s kočičkou rozloučit, ale Žežulka měla tak silnou vůli bojovat a žít, že se vždy vyzdravěla a navrátila za svými kamarády do důchoďáčku. Několik posledních měření biochemických hodnot nám však ukazovalo poměrně rychle se zvyšující ledvinové parametry, až jsme se dostali za hranici měřitelnosti. V tu chvíli už bylo jen na Žežulce samotné, jak dlouho se rozhodne zde s námi setrvat. Věděli jsme, že okamžik, kdy už její tělíčko nebude mít dostatek síly a energie na další den se blíží, a proto jsme s ní každou chvíli v depozitu trávili hodně času, abychom si ještě navzájem stihli předat vše podstatné. I když my, útulkoví páníčci s kočičkami nemluvíme tak, jako lidé mezi sebou, jsme na sebe navzájem napojeni a rozumíme si i beze slov. Proto víme, kdy přichází ta chvíle plná těžkosti a zároveň vysvobození a kdy musíme nechat kočičí duši putovat dál, tam, kam směřuje její cesta, ať už je jakákoliv. Žežulku jsme drželi v náručí, objímali a její odchod byl klidný, vyrovnaný a plný míru.
S Žežulkou se loučí všichni kamarádi z ledvinového důchoďáčku, Adélka, Amazonka, Bacilek a Salimka, kteří vnímají to křehké ticho a Žežulčinu odcházející energii nejsilněji. Loučí se i kočičky z hostivického děcáku, neboť i ty chápou, že se život v depozitu na chvíli zastavil a napětí, které se postupně rozvolňuje, v nás zanechá další nesmazatelnou stopu uvědomění, že náš fyzický život – ač si to mnohdy nechceme připustit - je jen dočasný.
<3 Žežulko krásná, vyprovázíme tě s pokorou na tvé další cestě, posíláme ti lásku a barevné světlo a děkujeme ti za vše, co jsme se od tebe mohli naučit. <3
