4. DEN - OSTROV Z AUTA - MALÝ VAVŘÍNOVÝ OKRUH - LA PLAYA - CASA ALPACA
Ráno se budíme v pohodlné posteli, na balkonku vaříme naše outdoorové ranní kafe a výhled k přístavu přes krásný park se slavnou obrannou věží nemá chybu. Je úplně jasno a obloha je jako vymetená. Nic lepšího jsme si od Ježíška nemohli přát! Dnešní den máme v plánu objet autem část ostrova a konečně vidět to, co nám bylo až do teď utajeno kvůli mlze a mrakům.

Vyjíždíme do středu ostrova a stavíme na každé vyhlídce kterou míjíme. Tentokrát je na co koukat a ostrov jen potvrzuje všechno, pro co jsme si ho vybrali. V NP Gorajonay máme vytipovaný menší okruh, abychom celý den jen neseděli v autě. Procházka má sice jen asi jenom 3km, ale je naprosto nádherná. Vede opět Vavřínovým pralesem, ale tentokrát tu jsou stromy opravdu vysoké, skoro až do nebe. Zatím je to ta nejhezčí část co jsme viděli.

Vracíme se k autu a rozhodujeme se zajet podívat dolů k pobřeží na JZ ostrova. Trošičku se nám komplikuje situace, protože Sváču začínají dohánět pracovní povinnosti a potřeboval by se vrátit co nejdříve na Tenerife. Nám se ale zatím z ostrova nechce, a tak v hlavě spřádám myšlenky jak to celé, ke spokojenosti všech, co nejlépe vyřešit.

Zajíždíme až dolů k pobřeží, do vesničky La Playa. Je to tu opravdu maličké a středobodem je dlouhá a pěkná pláž. Koupe se tu celkem dost lidí a díky vlnám tu jsou i surfaři. Další lidé posedávají na zítkách nad mořem a v kavárnách na břehu… takové sympatické hippísácké hnízdo, to tu je.

Vybíráme nedalekou hospodu, protože už jsme hladoví a jdeme na oběd. Tam vybaluju na kluky své plány, jak pořešit příští dny. Navrhuji, že by nás Sváča zítra vyhodil u jedné z tras uprostřed ostrova a potom odjede zpět na Tenerife. My tu zůstaneme ještě tři dny, během kterých se k trajektu přesuneme pěšky. Vše je odsouhlaseno a domluveno.

Objednáváme si ještě přes booking ubytko na dnešek a vůbec netušíme, jak moc se nám tenhle výběr povedl. Bereme to nejlevnější co je v nabídce (70€ za všechny) a leží na druhé straně ostrova v Hermigua, abychom si cestou tam, omrkli i celou jeho severní část.

Na místo se dostáváme až za soumraku a je to vážně vtipný. Majitel má zlomenou nohu a tak nás má uvést do ubytka jeho kamarád. Dostáváme instrukce, kde ho najít a vyrážíme. U těch správných dveří ťukáme a pak už jenom zíráme - vyjde jedna postava… a vypadá tak nějak divně, pak druhá co vypadá ještě o něco divněji a nakonec se vypotácí i třetí. Rozhodně nechci, aby to znělo urážlivě, ale všichni tři působí jako utečenci z nějakého psychoústavu. Všechno se vysvětlí během chviličky, kdy ten hlavní začne blekotat omluvy… něco jako „promiňte, my jsme úplně na šrot… oni byly včera ty Vánoce a my ještě nepřestali chlastat“. Tím nás naprosto rozseká

Docela se nám ale uleví, protože vážně působili děsivě dementně.
Fasujeme klíče a jsme odvedeni za roh, kde je za dřevěnými vraty naprosto pohádkový domeček jen pro nás. Maličký a tradiční. Křivé stěny jsou bíle ohozené, uvnitř jsou nízké místnosti s trámy na stropě. Obytná kuchyňka, ložnice a koupelna, venku veranda s božským výhledem k pobřeží. Při bližším pohledu to stará stavba není, ale rozhodně se jim povedlo, že takhle věrohodně působí. Je už skoro tma a my se těšíme na ráno, až si to tu prohlédneme za světla.