Dlouhých 48 let uplynulo od smrti studenta Jana Palacha, který se v lednu roku 1969 upálil na protest proti okupaci Československa vojsky komunistického Varšavského paktu a proti vzrůstající rezignaci obyvatel. Představitelé Městské části Praha 1 tradičně připomněli památku tohoto mladého člověka 19. ledna – tedy v den, kdy podlehl svým velmi vážným zraněním. Jana Palacha následovali Josef Hlavatý, Jan Zajíc a Evžen Plocek.

„Čin Jana Palacha a dalších mladých lidí byl projevem obrovského hrdinství a sebeobětování, který nesmí zůstat zapomenut a který musí být zejména dnešním mladým lidem připomínán – jako varování před křehkostí demokracie i před lehkostí, s jakou se tehdejší společnost podvolila diktatuře,“ vyzdvihl starosta Městské části Praha 1 Oldřich Lomecký při vzpomínkovém slavnostním aktu u Národního muzea, v místě, kde se statečný student Filosofické fakulty UK upálil.

Spolu se starostou uctili památku Jana Palacha jeho první zástupce a radní hlavního města Daniel Hodek a radní Prahy 1 pro školství a občanskou společnost Eva Špačková.
„Mějme stále na paměti, že je třeba dělat vše pro to, aby už nikdy nikdo takový čin necítil potřebu spáchat. Aby už nikdy takovým způsobem nezhasl další mladý život,“ apeloval Daniel Hodek.

Představitelé Prahy 1 zdůraznili, že je třeba mít na paměti, že svoboda není něco daného a neměnného a že je třeba ji chránit a nepodceňovat její omezování – i zdánlivě drobnými kroky a činy. „Pokaždé, když se blíží lednový týden, kdy si připomínáme dny mezi činem Jana Palacha a jeho smrtí, se mi v hlavě odvíjejí vzpomínky na tu dobu jako film. Nejprve jsme byli my, jeho vrstevníci – vysokoškolští studenti, ohromeni. Pak nastala naše horečná aktivita: okupační stávky fakult, podpora hladovkářů na Václavském náměstí až po dlouhé hodiny příprav jeho pohřbu, kterých se ujal Svaz studenstva Čech a Moravy. A nakonec ten dlouhý zástup lidí, kteří se přišli s tím mírným a tichým studentem rozloučit. Pak se ale dostavil smutek nad tím, že se vše vrátilo do starých kolejí a Svaz studenstva – a nejen on – byl zakázán a zrušen,“ zavzpomínala Eva Špačková, která s manželem dlouhá léta vlastnila jako památku jednu z mála kopií posmrtné masky Jana Palacha od Olbrama Zoubka. Po Sametové revoluci ji pak darovali ostravské pedagogické fakultě. Jak Eva Špačková zdůraznila, velmi by ji potěšilo, kdyby si dnešní mladí lidé vážili Jana Palacha a jeho následovníků jako hrdinů a kdyby o jejich odkazu přemýšleli.

„Bezpříkladná statečnost Jana Palacha, Josefa Hlavatého, Jana Zajíce a Evžena Plocka bude navždy volajícím apelem, jehož význam nikdy nepoklesne a který, byť ho zpočátku zlomený národ nevyslyšel, nakonec o dvacet let později významně přispěl k pádu komunismu,“ shrnul starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.

Probudit lidi
Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze v rodině živnostníka – cukráře ze Všetat, který se však po komunistickém puči v roce 1948 musel až do své smrti živit jako dělník.
Po studiu na mělnickém gymnáziu se Jan Palach přihlásil na Filosofickou fakultu UK, na niž ale nebyl přijat. Od roku 1966 proto začal studovat na Vysoké škole ekonomické, obor politická ekonomie. Přesto se dál zajímal o svůj hlavní koníček, kterým byla historie, a sen studovat na filosofické fakultě ho neopustil. Podařilo se mu to v roce 1968, kdy byl přijat do druhého ročníku FF UK, obor dějepis – politická ekonomie.

Okupace Československa armádami Varšavského paktu 21. srpna 1968 Palacha velmi zasáhla. Značně ho ale také zklamal posrpnový vývoj. Přes počáteční masové protesty si totiž lidé na přítomnost okupačních vojsk začali v následujících měsících zvykat a upadali do letargie. Jan Palach chtěl lidi probudit, aby se neuzavírali a aby zápasili o svůj osud.

Proto se odhodlal ke svému statečnému činu. V dopise, který zanechal, naléhal na společnost, aby se probrala z letargie a zachránila poslední zbytky demokracie. „Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a pro