TRIPPING OF SEMMERING 2012-2014
2012: Skvělý trip do překrásných míst, kde mají trávu stejně střiženou a krávy čisté až se třpytí a prohánějí se tam červení železní oři. Tady už moc nepokecám, ten příběh jsem rozepsal pod některé fotky...tak teda...moc se mi tam líbilo, líbilo se mi přespávat ve svém plechovém stanu značky Ford a chutnaly mi tam paštiky a čínské nudlové instantní polévky :) Tak vás teda tady zvu na malou fotoreportáž s doporučením, že když budete někde poblíž těchto míst, určitě je navštivte...stojí to za to ;-)
2013: Všechno klapalo, jak má... bylo krásně a místo nebylo ještě zaneřáděno výstavbou nového železničního tunelu. V noci jsem se neprobouzel do mrazu a durch nezmokl na skále, jako rok předtím...dalo by se říct dokonalé. Jenže...jak už to tak se mnou bývá...cokoliv, co dělám mívá háček. Vzal jsem si s sebou 12 čínských polévek, lžíci, spoustu vody v PETlahvích i varnou konvici na 12V...ale nevzal jsem si... no považte...misku. Taková malichernost, drobnost, nepodstatná prkotina...a jak mi obrátila tamní život naruby jak lívanec na pánvičce. Mě ta moje zapomnětlivost dokáže někdy dostat do absolutně neřešitelných situací a tam mě doslova sejmula. Teď už vím, že v tom mohl mít prsty deficit zinku, ale to už odbočuji :-D Tak jsem se teda v absolutní stravovací bezmoci v terénu živil paštikami...brrr :-D V tom jinak pro mě docela vrtkavém roce 13 ten trip byl pro mě svým způsobem balzám... a absence misky ve finále tak bolestná nebyla. Stihl jsem si udělal i výlet na moc hezké poutní místo Mariazell. Vím, celý ten trip byl hlavně o železe, ale mě tam poletovat baví, jen tak nasávat tamní vzduch a atmosféru tamního skororáje. Dám si v roce 14 repete? Snad jo...jen nesmím zapomenout misku...tu debilní misku, ať přežraný paštikami nevezu igelitku lahůdkových "chinesische suppe" v marnosti zpátky :-D
2014: Tak jo...byl jsem tady zase :) Misku jsem si tentokrát nezapomněl. Přemýšlím, jestli jsem vůbec něco zapomněl, ale už jsem na to asi zapomněl :) Ale přece jenmám nestandartní zážitky. Nedaleko Bad Erlachu si mě jedna místní důchodkyně fotila, pak auto, pak zase mě...v domnění, že jsem nějaký tajný agent asi. Jejímu stařečkovi, jsem pak ukázal fotky, co jsem fotil a nevalnou němčinou jsem mu vysvětlil "Ich nicht agent null null zíbn...", vysypal se smíchem do záhonku a a nad svou babčou jen mávl rukou.... Pak v tom samém údolí mě chtěla zachraňovat nějaká doktorka v civilu v domnění, že jsem sebevrah u kolejí... Chvíli jsem ji nechal líbezně promlouvat, i když jsem jí nerozuměl ani slovo. Pak jsem ji jen řekl, že mám rád život a ukázal foťák a přestala mě oblbovat. A na závěr tripu mi na pumpě nefungovala platební karta...ten pocit je panečku zničující. Ale nechali mě odjet do bankomatu. Vlastně ještě jsem pořádně vymrzl pod zasněženou horou a další den se málem udusil repelentem.... ale to už se podrobněji dočtete ještě u fotek zvlášť. A Tripping of Semmering 2015? No jo...mám to v plánu, už teď v únoru pokukuji po spacáku :)