Úterý 3.11.2015, Awhi farm

Tak jsme si s Lukim říkali, že když Pán Bůh tvořil svět, nejspíš mu nakonec zbývalo jen málo materiálu, ale měl ještě spoustu nápadů, co by se překrásného dalo udělat. A tak uplácal Nový Zéland a na relativně malém prostoru nakupil mnoho nádherných věcí.

O víkendu jsme měli volno, odskočili jsme si na dva dny a jednu noc do městečka Taupo na břehu překrásného jezera Taupo, které tvoří něco jako srdce severního ostrova, a zase jsme se nestačili divit: nejdřív to jezero, obrovská vodní plocha, zářivě modrá, čistá a průzračná, s kulisoum třech zasněžených sopek na obzoru, vyvřelé kameny, omleté vodou do prapodivných tvarů a všudypřítomní racci. Pak překrásný rozkvetlý park, uprostřed trávníku horký pramínek, tůňky a vodopády (i to víte, že jsme si dopřáli teplou koupel!) a okolo horská krajina jako z nějaké pohlednice. Pak čeka Waikato, křišťálově průzračná, místy tyrkysová, a na závěr pohled na devítimetrový vodopád Huka, který se s hukotem valí skalnatou soutěskou tak rychle, že by prý během jedné minuty naplnil olympijský bazén.

Když jsme pak v neděli večer celí uondaní a blažení dorazili sem na Awhi farm, bylo to jako ocitnout se doma mezi svými. A tak začal náš další týden zde.

Dnes je teprve úterý, ale já to prostě musím napsat. Dneska jsem byla celý den šťastná. Ráno před snídaní jsem chvíli plela záhonek před kruhovým domečkem, ve kterém teď Luki vyrábí podlahu a kam se nejspíš zítra nastěhujeme. A když se nám pak po snídani podařilo uložit spícího Toníčka v autě, vytáhla jsem štětce, barvy a – ó, jaké blaho! - začala jsem vytvářet svoji velkou nástěnou malbu na zdi knihovny. Zatím je hotová sotva z poloviny, ale už teď zdobí stěnu čtyři krásní ptáčci, kteří obývají tento kout světa, zítra přibydou nějací motýli a hmyzáčci a proměna obyčejné prázdné zdi v zeď rozkvetlou a plnou života bude dokonána. Ale už dnes se u domečku zastavovali kolemjdoucí a hlasitě obdivovali: "Amasing!"Což mi samozřejmě lichotilo, ale mnohem víc mě blažila skutečnost, že můžu něco vytvářet svýma rukama, něco krásného a smysluplného, něco, co tu po mně zůstane. Jaká slast... Dneska jsem si přála, aby pracovní část dne trvala až do večera, a zůstala jsem ponořená dve svém světě ještě dlouho poté, co nás zvonek svolával k obědu.

Po obědě jsme si na chvíli odskočili do městské knihovny, kde je zdarma k dispozici internet, a odpoledne jsem se věnovala další věci, kterou miluju – dávala jsem shiatsu jedné z našich kamarádek/spoludobrovolnic, která se mi zdála hodně unavená a ve stresu. V důsledku toho všeho jsem teď taky hodně unavená, ale nesmírně spokojená a vděčná za naplněný a smysluplný den. Přemýšlím o tom, jestli bych mohla něco takového dělat i doma v Čechách – věci, které mě baví a které miluju, a přitom si zároveň vydělávat na živobytí. Luki je toho názoru, že to možné je. Má za to, že bych mohla lidem malovat na zdi v jejich interiérech (i exteriérech). Ty fotky, které dneska pořídil, prý můžeme využít pro můj budoucí web:-) Tak uvidíme.

Je to pro mě nesmírně zajímavé a cenné - být tady, často měnit prostředí, společnost, ve které se pohybujeme, denní rytmus, střídat činnosti, kterým se věnuji. A sledovat, co to se mnou dělá, kdy se cítím být šťastná a naplněná a kdy je to nějak jinak. Musím říct, že tady na Awhi farmě jsem asi nejblíž nějakému svému ideálnímu stavu, a to i přesto – nebo právě proto? - že tady žijeme ve velmi primitivních podmínkách – kompostovací záchody, studená voda, téměž žádná elektřina, žádné připojení k internetu... . Ale zato jsme celé dny venku, děláme zajímavé věci a hlavně jsme ve společnosti milých a srdečných lidí, se kterými je radost být. Jaký je to rozdíl oproti mému každodennímu životu doma, kdy se cítím být daleko od všeho a od všech, které mám ráda!

Ale konec už mudrování, baterka na mém počítači už je skoro prázdná a i já cítím, že už je čas dobít baterky, což pro mě znamená především jít do hajan. Dobrou noc! T.