Dne 19.6.2021 jsem přijel do penzionu Mikulecký kutloch na malebnou dovolenou do Mikulčic. Focení přírody, motýlků, ptáčků, výlety na kole po okolí, prozkoumávání malých bunkříků (řopíků) na Pohansku.
Jak tornádo po pár sekundách dne 24.6.2021 přešlo, tak s místními jsme začali zachraňovat lidi. Chlap poraněné břicho, babička vedle našeho penzionu stala uprostřed zničeného baráku, zlomená ruka, poraněná hlava. Vzali jsme ji k nám do ruin penzionu a poskytli první pomoc. Pak jsme s místními začali prohledávat sutiny, kde jsme nacházeli hlavně staré ženy s otevřenými zlomeninami nohou. Tak vysadit dveře, opatrně položit a vytahovat z ruin. A tak dokola. Všude tma. Babičky z ruin vytáhnuté, déšť, tma, ulice plné prachu, všude cítit plyn, řev lidí...
... Přál jsem si, aby to byl jen nepěkný sen .... NEBYL!!!
... tornádo mi vzalo jen auto, někomu to nejcennější ...


Je to x dnů po ničivém tornádu, které jsme zažili na vlastní kůži při dovolené v Mikulčicích a bezesporu se fakticky znovu narodili ...
Původně jsem nechtěl ani, s ostychem vůči postiženým a s obrovskou pokorou pořízené fotografie, které v nás stále vyvolávají pocity bezmoci a zoufalství, zveřejňovat.
Avšak díky náhodně zaslechnutému rozhovoru cizích lidí, kteří se vyjadřovali k této tragédii bez špetky lidskosti, s tím, že lidé poškození tornádem se vlastně lehce obohatí, dostanou nezaslouženě velkou částku peněz a podobně hloupé plky, jsem se zodpovědně a s rozvahou rozhodl přece jen mé fotografie a videa z tragédie zveřejnit ...