Jak jsme se (ne)sešli na lakrosový turnaj
Sešli jsme se v pátek 11.10 večer v klubovně.
Všichni se trousili postupně, ale nevadilo to, protože venku pršelo, a nemohli jsme tedy trénovat venku.
Bohužel nedorazil Martin ani Šašek, takže jsme byli bez brankáře a ještě nás bylo o jednoho méně, než jsme potřebovali. Vypadalo to, že turnaj budeme muset vzdát pro malý počet hráčů. Rozhodli jsme se, že tam stejně vyrazíme a nějak to vyřešíme na místě.
Vyndali jsme brankářskou výstroj a nastrojili Pípáčka. Ve velké klubovně jsme si postavili branku a zastříleli si.
Těsně před setměním se počasí umoudřilo a přestalo pršet. Vydali jsme se na hřiště v parku za klubovnou a tam jsme pod světlem lamp trénovali dlouho do večera.
Když jsme se vrátili do klubovny, zhltli jsme večeři a protože byli už všechny děti dost unavený, tak si šly lehnout. My jsme ještě řešili malý problém se ztracenými dresy, ale nakonec jsme je přeci jen našli. (u mě doma)
Ráno jsme vstávali brzo. Posnídali jsme vynikající bábovku od paní Tyxové a vyrazili jsme na tramvaj.
Na zastávce jsme zjistili, že je výluka a tramvaje si jezdí jak chtějí, ale i přesto jsme se nakonec s malým zpožděním dokázali dostat na Bílou Horu, kde se na louce před oborou Hvězda turnaj konal.
Tam jsme se spojili s lakrosovým týmem Trilobit, který měl také početní problémy a vytvořili jsme tým Tri-Ska (Trilobit-Skarabeus) Tím jsme získali brankáře i s výstrojí a další dva skvělé hráče do pole.
Dětských týmů na turnaji bylo šest a tak se hrálo na dvě skupiny. Hned do začátku jsme dostali Fabiány. Nejsilnější tým na turnaji, který přijel z Rokycan. Náš tým byl o dvě hlavy menší a kromě tří Trilobitů jsme hráli poprvé v životě regulérní zápas. Utržili jsme drtivou porážku. Druhý tým v naší skupině se kterým jsme hráli se jmenoval Bobři. Byli o něco menší a tak jsme si zpravili náladu pěkným vítězstvím. Tím skončily boje ve skupinách a pro další zápas jsme dostali první tým druhé skupiny. Tým Albatros byl sehraný a překonával nás technicky, takticky i fyzicky. Nedalo se nic dělat a museli jsme se smířit s prohrou. V posledním zápase turnaje jsme bojovali o třetí místo s týmem Medvědů z Moravy. Byli na nás moc veliký a tak i tady jsme odcházeli poraženi a museli jsme se spokojit se čtvrtým místem.
Po zápase probíhaly ještě nějaké dovednostní soutěže a pak už bylo vyhlášení. Jako tým jsme se umístili na krásném čtvrtém místě a Noemi byla třetí nejlepší střelkyní turnaje.
Po vyhlášení jsme vyrazili zpátky do klubovny. Kvůli výluce jsme si udělali krátkou procházku přes letnou. Do večera jsme hráli nějaké drobné hry v klubovně a řádně unavení jsme šli spát.
V neděli jsme vstali, zabalili si a vyrazili jsme na lezeckou stěnu na Smíchov. Tam na nás už čekala Káťá. Celé dopoledne jsme lezli a dali si pořádně do těla. Pak následoval rychlý návrat do klubovny a rozchod.


Účastníci (ikdyž někteří jen na část):
Já(Michal), Zuzka, Eliška, Pípáček, Aleš, Káťa K., Noemi, Max, Filip, Přemek, Dadan, a taky se tam na chvilku objevila rodina Veverkovic.
Poděkování patří:
Organizátorům turnaje a rozhodčím za krásný a pohodový turnaj, Alešovi a Pípovi za zhotovení transparentu, všem fanouškům za skvělé fandění a morální podporu, Elišce a Zuzce za orgnizaci, pani Tyxové za skvělou bábovku a za upečení chléba, pani Vaculínové za buchty, paní Maxové za dort
Zvlášť bych chtěl poděkovat hráčům našeho týmu za to že to nevzdali a hráli s maximálním nasazením. Věřím že to byla cenná zkušenost a těším se na jaro na další lakrosové turnaje.