V poslední době mám takový divný pocit, že se všeobecně focení starými skly jaksi smrsklo na lovení pověstných koleček v bokehu. Neříkám, že se mi to nelíbí.. Líbí. Kolečka jsou pěkný bonus, ale placama to u některých fotografů přechází v mánii a někteří fotografové to také dávají náležitě najevo. Zkrátka kdo nemá závěje koleček ve snímku, je h...o fotograf používající tripletová sklíčka. Pro mě je tahle "disciplína" zajímavá víc z jiného hlediska. Z pohledu skvělého barevného podání, kresby, čirosti a když se "zadaří" i poetické zasněnosti. Tohle sečteno a podtrženo digitální sklo prostě nedá. Focením starými skvosty si páchám malou občasnou radost. Nehledám TU DOKONALOU FOTOGRAII, o které si naivně mohu myslet že jen TA mě může prezentovat. I drobná radůstka potěší. Jedna má kamarádka říká: "Drobná nerovnost oku lahodí." A má setsakramentskou pravdu. Takové věci žijí...