Sportovně-turisticky-fotografické pojetí cyklistiky (jako v mém případě) je svým způsobem droga, když nemáš svojí dávku, tělo pociťuje absťák.

O pět dní později než v loňském únoru zajel jsem si ve středu 9.2. opět dolanský okruh (napadla mě zajímavá asociace – v první až třetí třídě základní školy nás měla nesmírně hodná paní učitelka Dolanská) a stejně jako loni to byl den s oblohou jako malovanou a totožnou teplotou – 6/4 °C! Není tedy divu, že i fotky jsou skoro ze stejných míst, aniž bych to měl v úmyslu.

Jel jsem tentokrát proti směru hodinových ručiček, poněvadž vítr foukal od západu, takže prakticky až do Dolan jsem ho měl v zádech.
Zažil jsem zajímavou příhodu, za Rohoznem jsem před sebou uviděl podobně postiženého člověka na kole, jedoucího přibližně stejně rychle jako já. Jeho tempem jelo za ním červené auto, jehož šofér zřejmě nevěděl, jak ho předjet v nařízené vzdálenosti 1,5 metru. Další vesnice je Bezděkov, to už za cyklistou jela auta tři… Předjedou ho na rovině od místního kruháče, říkal jsem si. Dvě pokračovala jinudy, to červené ho pak konečně předjelo.
Při té příležitosti mě napadlo, že tenhle nový zákon (nebo vyhláška) může být pro řidiče docela problém, obzvlášť na úzkých vesnických silničkách a přitom by stačilo buď pár desítek metrů pokračovat po chodníku anebo prostě při první příležitosti uhnout, zastavit, počkat… většinou na tom kole nikam nespěcháme.
Toho chlapíka snad jen o pár roků mladšího než já na normálním (bio) kole jsem potom předjel taky a přitom jsem ze žertu prohodil – když předjíždí cyklista, taky musí dodržet 1,5 metru?
Nevím jak to pochopil, ale po kilometru cesty se kolem mě přehnal jako vítr a když jsem u křižování hlavní silnice u Kalu čekali vedle sebe, koukal dost divně.

Před čtvrtou hodinou se i vítr uklidnil a tak to byla docela příjemná cesta – zde mapka.