Zřícenina v názvu alba je dalším vrcholem Vrchařské koruny, takže jsem v sobotu 12. března vyrazil právě tam. Nebude to problém, cestou na Šumavu z Nýrska přes Starou Lhotu pod hráz přehrady tudy jezdím snad 20x za rok, říkal jsem si. Odbočím z cesty nahoru, u Pajreku si udělám fotku, objedu přehradu… pochopitelně to problém byl.

Ve dvě odpoledne na teploměru 7°C, sluníčko a východní vítr o něco slabší než minulé dny, oblečení pořád stejně zimní (tolik jsem si ho zatím za žádnou zimu neužil), jenom snad místo teplé cyklistické čepice bude stačit šátek, no nestačil, což jsem zjistil hned po prvním kilometru. Vracet se mi nechtělo, po nějakých 10 kilometrech se tělo zahřálo na provozní teplotu, takže dobrý.
Jel jsem přes Bystřici, u zámku sjel dolů k Úhlavě a ocitnul se v poli. Podél řeky jsem se vydal k městu a místo ve městě jsem vyjel u benzínky. Tam jsem vyfotil závratné ceny nafty a benzínu a po hlavní ulici Prap.Veitla pokračoval k lesnímu divadlu, od něhož je po necelých 300 metrech odbočka vpravo nahoru po zelené turistické značce k Pajreku.
Cesta je dost prudká a navíc poničená od těžby dřeva, pojedu tam od Horních Polánek, kudy taky občas jezdím. Jak rozhodnuto, tak učiněno – ne že by kopec nebyl tak prudký, každý hrad anebo jeho zřícenina je na kopci, cesta byla travnatá a přiměřeně hrbolatá, takže jsem vyfotil pár výhledů a na křižovatce jsem se místo vpravo dal doleva. Jedu si po rovině, za chvíli minu věž televizního dokrývače pro Nýrsko a po chvíli vidím šipku s modrou značkou – Pajrek 1 km. Ale opačným směrem!
Takže zpátky a když jsem přijel k rozcestí, zeptal jsem se mladíka se psem – jedu dobře ke zřícenině? Jo, jste 50 metrů od ní, odpověděl a já se pořádně podíval a viděl to, co předtím ne. Mezi šedivými větvemi prosvítala stejně šedivá kamenná zeď bývalého hradu! Ano tam, kde jsem před chvíli fotil rozcestník!

Pomocí ministativu a dálkově ovládané spouště u mobilu jsem pořídil povinné selfie, nafotil dalších pár záběrů (mimochodem, takové zříceniny se nejlépe fotí ještě před olistěním okolních stromů) a vydal se zpátky, tentokrát cestou dolů v tomu divadlu.
Opět jsem někde špatně odbočil, takže jsem se ocitl na konci lyžařského vleku nýrského sportovního areálu, no nazdar, že bych to vzal šusem po sjezdovce naštěstí už bez sněhu? Nikoliv, lesní cesta nakonec vyústila na konci bývalých kasáren a to už jsem neměl chuť jezdil jinam, než domů. Když jsem to pak zhodnotil, motal jsem se tentokrát v Nýrsku a u toho Pajreku jako Maďar v kukuřici, jak se říká🤣!
Zpátky jsem to vzal za Pocinovicemi přes usedlost U Veseláků na kraj Chodské Lhoty, takže nakonec to dalo 37 km. Zažil jsem už ale – i v tomto počasí – lepší jízdy.