Dalším cílem vrchařské koruny byla 11.5. Kamýcká skála. Ta leží u vesničky Kamýk, z hlavního tahu Přeštice – Klatovy odbočíte u Švihova vlevo a po 3 kilometrech jste na místě.
Samotná buližníková skála s kovovými schůdky až na její vrchol není příliš rozlehlá, působí nicméně docela divoce.
„Buližník je šedá až černá usazená hornina, která obsahuje velké množství křemene. V přírodě tvoří buližník protáhlá tělesa, která jsou možná sledovat až na několik kilometrů daleko. V naší republice se takovýto buližníkový pás táhne od Klatovska až po Prahu. Buližník nebyl využíván pouze na stavbu švihovského hradu, ale zahlédnout ho můžete i na nádvoří zámku Červené Poříčí. Díky své pevnosti a odolnosti se jedná o kámen, který se ideálně hodí na stavby jakéhokoliv druhu. Nicméně díky těmto výhodám muselo být lámání tohoto kamene ve skalách velkým utrpením.“ (Zdroj web státního zámku Červené Poříčí.)
Na místo jsem se dostal přes Libkov, Dlažov, Soustov, Vítanou, Bezděkov a přes hlavní silnici u železničního přejezdu do Kalu. Odtud až k odbočce na Štěpánovice je kolem kruhových objezdů u Klatov pěkná cyklostezka a protože tam (ve Štěpánovicích) opravují silnici a doprava z Klatov vede přes Točník, jel jsem raději lesem po modré, a chvíli i zelené turistické značce, takže jsem si pár kilometrů zajel, letos prvně a určitě nikoliv naposledy.
Vylezl jsem samozřejmě až nahoru na skálu, výhled do okolí není valný a za pár let nebude žádný, protože stromy holt rostou. Pořídil jsem pár fotek, sjel dolů ke Švihovu a přes Kokšín a Dehtín pokračoval přes Malechov do Dolan, kde jsem si dal jednoho oroseného gambáče a pak už upaloval – pokud se dá jízdě proti západnímu větru tak říkat – do Loučimi.
Celkem to dalo po 14 denní pauze pohodových 59 km v téměř letním počasí… Zde mapka.