Sever 2023 aneb Rekreace na Severu
Díl 2: Zima ve Finsku
----------------------------------
North 2023 or Wellnes in the North
Episode 2: Winter in Finland
(summary in english is at the and of the photogallery)

Po čtyřech letech opět ve Finsku. V „době covidové“ nás sem nepustili a vloni v létě se Finsko ukázalo býti příliš daleko, poněvadž jsme se poněkud „zasekli“ v Norsku. Takže po dlouhé době ve Finsku!

Přejíždíme polární kruh, který nás vítá nejen krásnou polární září, ale také slušným mrazem. Prosolená silnice asi způsobila nějaký zkrat v autě, takže ráno marně otáčíme klíčkem startéru. Zachraňují nás slovenští musheři.
Spěcháme do zimního střediska Saariselkä, kde máme sraz s Christou, kterou jsme potkali před pár lety v národním parku Urho Kekkonen. Milé setkání po letech. I dnešní noc opět dokresluje krásná polární záře. Dnes, abychom měli jistotu, že ráno nastartujeme, na noc parkujeme na kopci, v zálivu hned vedle silnice. Mrzne, až praští. Právě usínáme, když nám někdo svítí do auta. Policie. A prý zda je všechno OK. Potvrzujeme, že ano, a pánové přejí dobrou noc. Milé.

Bez dlouhého zdržování jedeme rovnou do Keva. Toto je náš třetí pokus jej spatřit. Kevo – rozsáhlá náhorní planina s bezlesými kopci a také hluboký kaňon stejnojmenné řeky. Ten je striktní přírodní rezervací a lidem je sem vstup povolen jen v určité části roku. A ta zimní pomalu končí, musíme to stihnout do konce března. Nebudeme napínat – povedlo se. Najít cestu nebylo úplně jednoduché, ale po pár pokusech jsme dna kaňonu opravdu dosáhli. Poté ještě nějaká doba toulání po náhorní pláni, výstup na Kevo, setkání s milými lidmi, a s nadcházející oblevou se vracíme k autu a do civilizace.

Předpověď počasí není příznivá, bude teplo a bude tát. Mrznout nemá ani v noci. Až za několik dní se opět ochladí. Přemýšlíme co dál, teplo bude všude, zůstáváme tedy u původního plánu a jedeme do národního parku Lemmenjoki. Projedeme se nejprve nalehko a uvidíme, jak to půjde. Šlo to, takže vyrážíme do nitra národního parku po zamrzlé řece Lemmenjoki. Je tu značená skútrovka, která je nosná, na rozdíl od okolního bořivého sněhu. Dál v lesích je sníh také bořivý, naštěstí i zde vede skútrovka vyjetá místními zlatokopy. V Lemmenjoki se totiž těží zlato, kdybyste to nevěděli.
Postupně se ochlazuje a sníh se stává nosný, pronikáme proto i do „divoké části“ národního parku. Ale blíží se další oteplení, čas se vrátit na skútrovku než se terén stane neprůjezdným.
Za těch pár dní řeka hodně rozmrzla, místy je na ní už jen ledový most tvořený teď už bývalou skútrovkou. Chvílemi je jízda po řece drobet adrenalinová, ale obešlo se to naštěstí bez koupele. Jezera jsou zamrzlá, takže zdárně dojíždíme k autu.

Po zhlédnutí předpovědi počasí prohlašujeme lyžařskou sezónu za ukončenou a míříme k hraniční řece Tornionjoki, kterou v Pello přejíždíme a ocitáme se opět ve Švédsku, kterým pojedeme na jih, vstříc jaru.