Sever 2023 aneb Rekreace na Severu
Díl 3: Vstříc jaru

Švédskem míříme na jih, ale ještě nás dohání zima, chumelí, na silnicích leží břečka a led, nový sníh dokonce několik dní netaje. Zastávka na výběžku Bjuröklubb, kde obdivujeme zamrzlé moře a obří hromady větrem a vlnami vyhrnutého ledu.
Cestou na loukách pozorujeme množství tažných ptáků, kteří zde odpočívají a krmí se při své dlouhé cestě na sever. I místní zastavují a pozorují hejna ptactva. Jaro je tady! Vzápětí ale přichází vánice, ptáci mizí za bílou stěnou sněhu, my jim přejeme štěstí na jejich náročné cestě a pokračujeme do národního parku Skuleskogen, kam tentokrát vstupujeme ze severu. Čerstvý sníh jsme tu nečekali, málem jsme ani nevyjeli strmý zasněžený kopec vedoucí na parkoviště. A tak si ještě trochu užijeme zimy. Během těch pár dní našeho pobytu sníh podél pobřeží odtál, i naše první jarní květy jsme nakonec zahlédli. Ve vnitrozemí ovšem zatím leží spousta sněhu, jak se při jednom z výšlapů od pobřeží můžeme přesvědčit.

Pokračujeme podél pobřeží, zima pomalu ale jistě ustupuje jaru. Navštěvujeme pozoruhodnosti na pobřeží, a též město Gävle, což nám způsobuje téměř civilizační šok, a tak původně zamýšlené poznávání Stockholmu odkládáme na jindy. Místo toho míříme do vnitrozemí, kde poblíž Borlänge podnikáme výpravu do krásné přírodní rezervace, kam nás vloni zavedl náš švédský kamarád. Tady nás čeká překvapení – je tu tolik sněhu, že je možné jet na lyžích! Ty jsou sice již zazimované (či spíše zaletněné) na dně střešního boxu, ale nemůžeme odolat – jedeme na lyžích :-)

Toto byl již poslední záchvěv zimy, dál projíždíme opravdu jarní krajinou. Navštěvujeme některá nám známá místa, kde jsme doposavad zdaleka neviděli vše, nebo tu byli v jiném ročním období – rezervaci Skärmarbodabergen, národní parky Tiveden, Store Mosse a Soderasen. Zde se rozhodujeme, že zas tolik nespěcháme a že bychom se konečně mohli podívat na jih Švédska, mimo jiné do opěvovaného národního parku Stenshuvud, který neznáme. A dobře jsme udělali, je to úžasné místo. Cestou na pobřeží a také při další jízdě podél pobřeží navštěvujeme několik dalších zajímavých rezervací. V Trelleborgu, odkud jsme zvažovali jet trajektem do Německa, Barči dochází, že jí vlastně při delší plavbě na trajektu může být blbě… no nic, tak teda jedeme tradičně přes Dánsko po mostech.
Asi to nebylo úplně šťastné rozhodnutí, protože na dálnici v Dánsku nás „sestřelil“ pitomec, co se nejspíš pořádně nevěnoval řízení. Naše auto má pomuchlaný celý bok, nicméně přivolaní policisté jej považují za způsobilé další jízdy. Policajt nám odborným hmatem rovná zkroucený podběh blatníku, rozbité zpětné zrcátko se mu nasadit nedaří, ale prý si máme koupit izolepu na benzince a můžeme pokračovat v cestě domů. Jsme lehce otřeseni, tak už raději hledáme nocleh a dál pojedeme až zítra. No, mohlo to dopadnout i hůř. Jen si říkáme, že je škoda, že jsme raději nejeli tím trajektem. Ale kdo ví – třeba by se s náma potopil :-)
Další cesta Dánskem je už bez potíží, jen si všichni zvědavě prohlíží naše pomačkané auto. Jeden řidič vedle nás dokonce odmítl zaparkovat a raději přejel o kus dál, asi se bál, že je to nakažlivé :-)
Projíždíme Německo, je děsné vedro, poblíž Berlína teploměr ukazuje 28,5 st. To se fakt nedá! Máme nápad – stavíme se vykoupat do jezerní oblasti pod Cottbusem. Jenže ouha, všude je narváno koupání chtivým německým lidem a nikde se nám nedaří zaparkovat. Navíc potřebujeme stát ve stínu, jinak se nám v tom hicu zkazí jídlo, co si s sebou vezeme. Nakonec jsme uspěli u jezera Spreetaler See. Voda je sice ještě jarně ledová, ale koupání je to boží! Laďa jej má navíc jako dárek k dnešním narozeninám :-)
V ČR hledáme místo na spaní v Jizerkách, nocleh v horách slibuje snad trochu přijatelnou teplotu. Stejně je nám v zimních spacácích teplo :-)
Pak už čeká jen cesta k domovu, poslední den výletu teplotou připomíná spíš léto, než konec května. Po 98 dnech jsme doma! :-)