Zimní část naší severské výpravy.
Jako asi v životě většiny z nás – všechno bylo v tomto roce úplně jinak. Do Švédska jsme před půlí února odjížděli, když v nordických zemích byly dva případy Covidu, v ČR žádný. Ještě jsme si dělali srandu, že někde na Severu přinejhorším zůstaneme … inu stalo se. Info o uzavírání hranic nás zastihlo ještě ve Švédsku (dále jsme plánovali pokračovat do Finska a poté Norska), po dlouhém zvažování jsme se rozhodli zůstat. Nakonec to bylo dlouhých a krásných sedm a půl měsíců ve svobodném švédském exilu. Měli jsme vlastně víc štěstí než rozumu, že nás osud zavál právě do Švédska. Velký dík patří Švédům za přijetí, přátelství i pohostinnost. A za nádhernou zemi stvořenou k objevování.

Winter part of our trip to the North
Like in lives of most of us – everything went completely different this year. When we were leaving home, it was zero cases of Covid at home, two in the nordic countries. And we were making fun, that we would stay there if things go really wrong … OK, so we did … Info about border closure found us still in Sweden (next we had planned to go to Finland and Norway) , after some decision-making we decided to stay. Finally it lasted seven and half months. Long and beautiful seven months in swedish exile and freedom. Had more luck than sense, that the fate brought us to Sweden. Big thanks to Swedes for warm welcome, friendship and hospitality. And for such a beautiful country to explore.