Rok se s rokem sešel a jsou tu zase, letošní veverčata, která se učí samostatnosti. Nejdřív jsme pozorovali jednu zrzečku, k ní se přidala druhá, a ještě jedna tmavě hnědá. Jedna ze zrzeček má krásně bílou tlapku a díky tomu se můžeme domnívat, že otcem je krásně zrzavý veverčák, kterému říkáme „Běloručka“ protože má také sněhově bílou tlapku.
Uznávám, fotky nemají profesionální kvalitu, jsem ráda, když se mi podaří veverky ulovit v jejich přirozeném prostředí, přímo v lese. Na stromech, kolem naší chaty měly vždy hnízda. Důvodem jejich občasného zastavení je voda, kterou neustále doplňujeme, a krmítka se slunečnicí a oříšky, ty jsou určené i pro ostatní obyvatele lesa.