Při zpracování zcela perfektních fotek bez kazu(těch bylo asi 15%) jsem se potýkal s nesmírně poničenými negativy. Všední žití v Jimramově muselo být ale opravdu zcela všední! Občané bez rozdílu politického názoru a víry se vydávali na výlety. Samo jenom do vlasti mezi ostnatými dráty. Viděli tu asi neskutečné věci, jako Prahu. Proto se nedivím, že na fotkách se smějí a zpívají. A proto se nedivím ani tomu, že celá naše generace ten Jimramov opustila ještě za komunismu. Nevím, zda bychom my tu obec nějak pozvedli. Ale o něčem to vypovídá, v prdeli světa nikdo nechce žít, možná jen tam mít barák. Jak tam udělat kariéru a tím nemyslím jen ekonomickou?

Všimnul jsem si, že táta fotil obyčejné činnosti obyčejných lidí. Nikdy je nepřevedl do pozitivu. Zdály se mu obyčejné a nudné. Po 65 letech jsou to půvabné fotky. Kluci rozbíjejí led. Potkáte někdy nějakého mladíka, co rozbíjí led? Nemáte šanci, je u počítače. Píše tam kraviny a pak má z toho deprese. Hulí trávu a je tlustej jako prase. O fyzickou práci nikdy nezavadil a vaří mu maminka. Proto je asi dobré archivovat jakékoliv fotky jakékoliv činnosti na dobu asi 70 let, pak budou zajímavé.