Slunečné sobotní odpoledne na hranicích mezi Českou republikou a Polskem v místě, kde státní hranice dnes už spíše symbolicky rozděluje domy rozseté po obou stranách potoka na český Oldřichov a polský Kopaczów, přilákalo návštěvníky na tradiční Evropskou pouť. Už dávno sem nepřichází jen současní nebo minulí obyvatelé uvedených vesnic.

I letos se všichni vydali od můstku s hraniční čarou do parku pod kostelem, kde se odehrála většina setkání. Úvodní vystoupení hrádeckých mažoretek mělo šmrnc a spád, politici, kteří vystupovali vzápětí, by se mohli alespoň trošku inspirovat.

Třeba jako Dietmar Brendler. Pokud má letošní Evropská pouť svou zářivou hvězdu, je to právě on. Druhou veřejnou presentaci si tu odbyla kniha „Tam, kde v Německu vychází slunce nejdříve“, kterou napsal spolu s dalšími pamětníky. Představil jí krátce a skromně, přitom kladné ohlasy naznačují, že si autoři s hodně složitou látkou dotýkající se bezprostředně našeho pohraničí poradili na výbornou. Za svou dlouholetou práci byl Dietmar Brendler před zraky všech přítomných odměněn medailí Evropského parlamentu a sklidil bouřlivý potlesk.

Škoda že poněkud stranou zájmu zůstala píle starostů Žitavy a Bogatynie a místostarosty Hrádku nad Nisou, kteří společně vysadili další strom (jablůňku) do zdejšího parku. Většina hostů v tu chvíli už seděla v kostele a účastnila se unikátní bohoslužby napříč národy, jazyky i vyznáními. Všechno najednou se prostě stihnout nedá.

Konec oficialit. Zlátnoucí park definitivně ovládl piknik. U stolů zněla polština, čeština a němčina, často se všechny ty naše jazyky spolu i zvláštním způsobem prolínaly. Stejně jako je to s osudy lidí na Trojzemí.