poslední festivalový den zahájilo (po dopoledním poslechovém pořadu Vaška Seyferta v Cafe Tucan, kterej jsem jako obvykle nestihnul ani náhodou) vystoupení někdejší olomoucké kapely The Bluesmen, spojené s křtem jejich desky.... jádro tvořili muzikanti ze současné olomoucké kapely Blues Power, ke kterým se připojovali někdejší členové, jako Jaroslav Vraštil, Emil Viklický, Petr Fiedler, a jako host saxofonista Rudolf Březina.... coby kmotr přijel z Německa spoluzakladatel kapely, kytarista Josef Karpaty..... jakýmsi souběhem okolností mi nebylo zrovna dvakrát, takže jsem ze sálu musel utýct ještě před koncem jejich vystoupení, a už jsem se do něj nevrátil..... namísto toho jsem zhroucený seděl dole ve stínu, a asi tak dvě hodiny jsem si říkal, že jestli to dopadne dobře, tak mě odveze rychlá, a jestli trochu hůř, tak havrani..... naštěstí to dopadlo ještě líp, a nakonec jsem odešel po svejch..... dole mezitím hráli brněnští Heysci s Philem Shoenfeltem, z čehož bych měl jinak veliký potěšení, že jsem je takhle dohromady konečně někde trefil, ale za danejch okolností jsem byl rád, že jsem udělal pár fotek a kecnul sebou zpátky na židli, kde jsem odzíval dvě další vystoupení v sále - Trio Emila Viklického (což jsem prej hodně zaváhal) a Story s Milanem Kňažkem (o tom mi ani nikdo neporeferoval)..... krátce jsem si odskočil na vedlejší nádvoří, kde vystupovala Amiya, letošní vítězka ankety časopisu Twój blues (možná trochu překvapivá, protože dlouho žila v Německu, a do Polska se vrátila celkem nedávno) v kategorii Zpěvačka roku..... už jsme ji taky viděli v Šumperku, kde postoupila z Aperitivu na podzimní Blues Alive,,,,, další známou polskou kapelu Silesian Hammond Group s Jackem Zającem za hammondkami jsem si pro sichr vyfotil už při zvukovce, protože jsem pak šel na Jakuba Nohu s Bubákem, a dobře jsem udělal, protože jsem odtamtud nedokázal odejít.... k tomuhle překrytí údajně došlo tak, že Karel sice už měl dramaturgii festivalu hotovou, ale když je na podzim v Šumperku viděl, tak usoudil, že je tady taky musí mít..... v prezentaci polskejch kapel navázali Boogie Boys, kteří ve zmíněné anketě letos vyhráli kategorii Deska roku.... už jsem je viděl mnohokrát, a jejich show je čím dál propracovanější.... další starý známý byl Lewis Creaven, který se svými českými parťáky opět vysekl strhující vystoupení..... vrcholem polské prezentace bylo The Best of Gala Blues Top..... Andrzej Matysik, šéfredaktor a vydavatel časopisu Twój blues, pořádá od roku 2004 čtenářskou anketu nazvanou Blues Top, a následně koncert Gala Blues Top, na kterém vystupují vítězové jednotlivých kategorií (ne se svými kapelami, ale tak, jak se tam sejdou)..... každý vítěz dostane jako diplom originální grafický list z dílny Romana Kalaruse, což je ve světě uznávaný grafický designer a profesor na katowické akademii, kterému se proto říká Blues Kalarus (mám to potěšení, že u mě doma visí na zdi dva takové exempláře, protože kromě muzikantských kategorií jsou i "novinářské" - nejlepší text a nejlepší fotografie v časopise Twój Blues v daném roce)..... takže během tohohle vystoupení se na pódiu objevilo takových Bluesů Kalarusů více než padesát..... základ tvořili čtyři členové kapely Boogie Boys, která jich má na svém kontě šest jako kapela roku, a její leader Bartek Szopiński jako hráč na klávesové nástroje neuvěřitelných osmnáct..... Michal Kielak 10 jako hráč na foukačku, Magda "Magic" Piskorczyk 9 jako zpěvačka a Adam Kulisz 7 jako zpěvák..... k tomu Piotr Bienkiewicz letos vyhrál jako kytarista, a možná k tomu patří ještě nějaké za objev či desku roku, ale to teď nedohledám..... předposledním číslem festivalu byla chorvatská kapela Riccardo Staraj and the Midnight Blues Band..... Riccardo je velkej chlap s kloboukem, hlasem jak struhadlo a nezbytným čvaňhákem a kapela vůbec není špatná, ale už jsem byl tak utahanej, že mě to moc nechytlo..... no a borec nakonec - slezský bard..... udělal jsem si asi šest fotek mezi lidma a šel jsem pryč.....