....festival Respect dosáhl letos osmnáctého roku svého života, a co všechno nám za ta léta Borek Holeček a jeho agentura Rachot dovezli, prezentovaly desítky a desítky plakátů na drátěných zástěnách, které oddělovaly zákoutí s toitoikami od zbytku areálu... letošní ročník za příjemně podmračeného odpoledne zahájil italský avantgardní kytarista (a také výrobce hudebních nástrojů) s vlastnoručně vyrobenou osmnáctistrunnou kytarou, doplněnou spoustou dalších hejblátek a udělátek, za jejichž pomoci z ní vyluzoval opravdu zajímavé zvuky... trošku tím dojal nebe, které se v zápětí rozplakalo (a pak už se střídaly chvíle s prudkým deštěm s chvílemi relativně suchými, ale to už na Respectu dávno nikoho nezaskočí)... následující portugalská zpěvačka a kytaristka Lula Pena svým krásným fadem už některé z diváků lehce roztančila... následovala trošku větší přeháňka, po které museli nastoupit technici s patřičným náčiním a zbavit pódium značné vrstvy vody, a pak už Susheela Raman, jejíž vystoupení mi přišlo mnohem lepší a hlavně živější, než předchozí dvě, která jsem viděl, na kterých ovšem chyběl její producent, kytarista a manžel Sam Mills... pak už následovala největší hvězda letošního ročníku, albín z císařského rodu, zakladatel Afro-popu, Salif Keita... rozjížděl se velice pomalu, trvalo snad dvacet minut, než poprvé pohnul rukama, ale o to víc strhující to bylo ke konci... a na finále Abavuki s Kapského Města, kteří svými marimbami, perkusemi a žesti dokončili rozdělané dílo a donutili dav utancovat se málem až k smrti či orgasmickým prožitkům... víc fotek s báječnou atmosférou festivalu na https://www.facebook.com/jindrich.oplt/media_set?set=a.10203083213641142.1073741983.1830072301&type=1