...v nedělní sluneční výhni zahájili program přímo mezi diváky američtí The Pyramids, kteří vznikli někdy na začátku 70. let minulého století, a už tenkrát se snažili o to, čemu se dneska říká world music... chvílemi to bylo poněkud psychedelické, chvílemi až freejazzové... zkrátka pestré a zajímavé... následující Lo Còr de la Plana z Marseille mi připravili obrovský zážitek už loni v Ostravě, a i tady se mi jejich mnohohlasy v okcitánštině doprovázené jen perkusemi moc líbily... a zcela evidentně ne jenom mně, protože na jejich výzvu diváci utvořili dlouhatánského hada, který se dlouhé minuty divoce vlnil pod pódiem... bristolští Spiro představují jakýsi nový, minimalismem ovlivněný směr v britském folku... sice existují už více než dvacet let, ale na výsluní se vyšvihli teprve před třemi lety albem Lightbox, a letošní Kaleidophonica to potvrdila... malijský slepecký pár Amadou et Mariam jsem viděl kdysi (zároveň se Susheelou Raman) při své tuším první návštěvě Respectu... tehdy také vydali své dosud zřejmě nejslavnější album Dimanche à Bamako, které se stalo jedním z nejprodávanějších afrických alb... líbili se mi tenkrát a líbili se mi letos ještě víc... maďarští Parno Graszt tvoří kořeny cikánské hudby... užíval jsem si je, ale ne moc dlouho... obloha rychle zčernala, a představa, že bych jel domů promočený skrz naskrz mne dohnala k rychlému ústupu... shrnuto - letošní ročník Respectu se opět velice vydařil... víc fotek zachycujících festivalovou atmosféru je na
https://www.facebook.com/jindrich.oplt/media_set?set=a.10203089205870944.1073741984.1830072301&type=3
