Ahoj lidi,můj letošní Ladakh byl v mnohém úplně jiný než ten před dvěma roky a zpočátku jsem z toho byla hodně rozpačitá. Ale po týdnu jsem se hodila do pohody, zvykla si, že Dana tam prostě není a že mládežníky ten buddhismus nebere až tak, jako mě. Ale ve škole se všechno otočilo. Tam jsem byla zase úplně správně a užívala jsem si dětí, místních lidí, běžného života, povídání o životě, slaného čaje, putování po rodinách, spaní na střechách... A i trek po škole bylo to pravé, co jsem potřebovala. Měla jsem čas si srovnat zážitky, přemýšlet a hledat odpovědi ve vlastní hlavě, koukat po horách a občas si i máknout...A dokonce i dva poslední dny v Dillí jsem si užila a nejen přežila. Mám spoustu nových známých i kamarádů. Jen ten návrat domů je zase stejný. Tělem už tady, hlavou ještě tam. Ale Vašek už to zná a ví, že nezbývá, než počkat až se vrátím celá. Ještě, že ho mám;-)