10. 6. 2008
Dva roky od minulého srazu spolužáků z gymnázia v Mor. Budějovicích utekly rychleji (tak jako život), než bychom chtěli.
A tak jsem opět plánoval, zda na sraz jet autem či letět.
Po týdnu příprav a bouřlivého počasí jsme ale v pátek 6.6. brzo ráno, s Vaškem odletěli. . Ranní let do Hořovic byl klidný, letěli jsme přes charvátecké letiště, v údolí Berounky se válely mlhy,
V Hořovicích vznikl problém, neboť na letišti nikdo nebyl a neměli jsme kanystr na benzin. Posléze se nám ulevilo, přijel člen aeroklubu a kanystr a trychtýř nám půjčil. Další let už tak pohodový nebyl, boční protivítr sílil a museli jsme přešplhat Brdy. Minuli jsme radar
po pravé ruce zůstalo letiště Příbram, v té době bez provozu, vpravo jsme míjeli vodní dílo Kamýk n.Vltavou a konečně se přiblížili k Táboru-Všechovu. Obloha se začala chmuřit, takže po dotankování jsme hned vzlétli. Jenomže za Táborem jsme vlétli do deště, který silil, nestačil jsem stírat kapky ze štítku přilby a také viditelnost se rapidně zhoršovala. Takže otočka a hajdy zpátky do Všechova. Na přistání jsem si už musel zvednout štítek přilby. Kávička, sladkost a čekání. Asi po 2 hodinách jsme to zkusili znova. Ještě sem tam nějaká kapka spadla, ale šlo to. Mazali jsme do cíle.
Bohdan přijel, otevřel stojánku, ukotvili jsme stroj, vybalili a jeli k Dvořákům a tam se oddávali pohostinství paní Věry, která měla napečené výborné koláče. Pak jsme se jeli vykoupat do známého lesního rybníku Hrachovec
Bylo to příjemné osvěžení. Po večeři jsme šli doplnit pitný režim
ale po druhém pivu se ozvala únava – z brzkého vstávání, letu, jízdě na kole, plavání (a sešlostí věkem… :), že jsme odjeli ubytovat se na práškovacím letišti. Tam už nás čekal pan Hřebačka, který celý tento areál obhospodařuje, a kterému jsme již opakovaně povinováni poděkovat za to, že nás tam přijímá a za pohostinnost.
Ráno jsme s Vaškem letěli nad Vranovskou přehradu. Let byl velmi pohodový a tak jsme zakroužili na zámkem nad zříceninou Cornštejna i nad bítovským zámkem. Pak přes Mor. Budějovice jsem letěl do Jaroměřic .Rok., kde máme rodinnou hrobku a kde je známý krásný zámek. Po přistání už na nás čekal Bohdan, kterého jsem chvíli povozil nad Mor. Budějovicemi.
Potom už to byly společenské záležitosti : u Dvořáků oběd, setkání s Honzou a se Standou, kterého přivezla dcera. Pak v restauraci, kde se setkání konalo se nás sešlo 12. Někteří se omluvili ze zdravotních důvodů a šest již také není mezi námi. Bohdan vyjednal prohlídku stájí a výběhů v nedalekých Lažínkách, kde chovají cca 200 indiánských koní – mustangů. Bylo to zajímavé. Pak už nás v restauraci čekalo občerstvení, večeře a povídání – nejen o nemocech V 21 hod. jsme se rozešli, my jsme chtěli brzo ráno startovat, neboť jsem viděl předpověď sílícího větru.
Startovali jsme chvíli po šesté ráno, let byl klidný, vítr, jak jinak – opět proti, ale částečně z boku. Snímky Nové Říše jsou trochu poznamenány tou časnou hodinou letu. Po dotankování ve Všechově jsme pokračovali do Hořovic. Přes Brdy jsme ale zírali, co, že je to za hradbu mraků proti nám. Už jsem uvažoval, kudy to obletět, ale pak jsme zjistili, že to není souvislá vrstva, že je vidět i na zem a tak jsme pokračovali s menší odchylkou v kurzu. Byl to pěkný pohled. A opět byl pod námi Kamýk n. Vltavou, posléze příbramské letiště a hořovické letiště. Vzhledem k sílícímu větru nás čekala nejobtížnější část letu. Přelétli jsme kolem Točníku, přes Křivoklát a po přeletění hřebene Středohoří, mezi Bílinou a Teplicemi jsem mechanickou i termickou turbulenci cítil v pažích! Rovněž při přistání na dráhu 11 jsem musel pořádně „přitopit“. Že to s tím větrem nebylo snadné svědčí i to, že při sundávání křídla jsme asistovali tři. Od pátku do nedělního návratu jsem pilotoval celkem 9 hodin a byl jsem také pochopitelně příjemně unavený, ale plný pěkných zážitků, nejen z letu a krásných pohledů, ale pochopitelně i ze setkání se spolužáky a přáteli.