Po třech letech v Hodoníně
Co napsat k hodonínské zoo. Já vlastně ani nevím. Naposledy jsem jí navštívil krátce po ničivém tornádu a byl na ni relativně hodný, protože si toho prostě vytrpěla dost. Ale po třech letech jsem znovu zoo procházel a víc než cokoliv jiného cítil spíše depresi. Sklíčenost nad stavem zoo, která je prostě zastaralá a v porovnání s ostatními našimi státními zoo je na tom zcela nezaujatě nejhůř. Nejmladší státní zoo, avšak ta nejzaostalejší. Za ty tři roky se tu změnily jediné dvě věci - staví se nový vstup a zboural se pavilon akvárií. To znamená žádná nová zvířecí expozice. Dobrá, skoro hotový je nový útulek, ale ten není jaksi v areálu zoo. Plánovaná obrovská rekonstrukce je pořád na bodu mrazu. Já chápu, že za to samotná zoo nemůže, že je to spíš otázka na zřizovatele, ale prostě... Nicméně, i přes to všechno má Hodonín vyšší návštěvnost než Ústí, což je k pláči, když si vezmu zvířecí skladbu v Ústí + haldu zdejších novinek a srovnám to s Hodonínem, kde se za tři roky skoro nic nestalo, je prostě strašné. Asi k tomuhle celkovému dojmu není třeba víc psát, kdo tu byl, tak prostě ví, jak na tom zoo je.
Měl jsem tu dva cíle - tukana pestrého a amazoňana haitského. Zatímco s prvním jmenovaným neměl být žádný problém, na amazoňana jsem si nevěřil. Tukan je tu sám, škoda, že ne v páru, vyfotit přes silné pletivo šel obtížně, ale nakonec to vyšlo. Amazoňan je něco jiného. Chovali je tu již dříve, k chovu se vrátili v roce 2022 a chovají jednoho samce. Dříve asi byli na zázemí, před návštěvou jsem našel, že v květnu byl spatřen. Ukázalo se, že je ob jednu voliéru vedle tukana, resp. že tam má cedulku. Napoprvé byla voliéra prázdná. Stejně tak i na podruhé, ale protože zoo je maličká a my ji měli prošlou za chvíli, chtěl jsem tu zkusit počkat, zda se neukáže. No a vzápětí se ozvalo zašustění křídel a amazoňan vletěl do voliéry a sedl si na větev přímo vepředu u pletiva. Na focení strašné podmínky, ale nějak to nakonec vyšlo, za což jsem byl vděčný.
Podstatné změny se odehrály v pavilonu primátů. Lemuři tmaví a kočkodani zelení odešli a místo nich přišli dva velmi zajímavé druhy primátů - guerézy běloramenné a mangabejové rudohlaví, kteří se do našich zoo vrátili po více než 30 letech. Co si budem, raději bych je viděl v nějaké hezké přírodní expozici, než ve zdejším pavilonu. Ale oba druhy si zde zvykli velice dobře a oba se již stihli rozmnožit.
Velkou ztrátou je odchod části sojkovců - momentálně jsou v zoo jen čtyři druhy - rezavokřídlý, lesní, popelavý a rudokřídlý.
Prostě a jednoduše - ať se co nejdříve spustí tak dlouho chystaná velká rekonstrukce, protože současný stav je prostě špatný.