Pátá letošní návštěva té mé nejmilovanější…
…a zároveň jubilejní 30. pobyt ve zdejším resortu. My to tu prostě milujeme a budeme věrní i nadále, i když tu zlatou kartičku nebo plaketku na recepci pořád nemáme. Příkladem budiž naše opět vyhraná bitva o letní pobyt v bungalovu. Spuštění rezervace letos mělo proběhnout na přelomu září a října, a tak jsem pořád kontroloval stránky, ač jsem tušil, že se to spustí právě v den, kdy budeme přímo v zoo. Nakonec krátce po poledni, kdy se to zřejmě spustilo, jsme rychle zarezervovali (díky moc, Jirko!) a letní bungalov je opět náš.
Největší stavební práce se nyní odehrávají víceméně mimo zraky návštěvníků. Začala totiž rekonstrukce třetího, největšího nosorožčího pavilonu. Někteří nosorožci se tak přesunuli do nedávno zrekonstruovaného prvního pavilonu, ostatní zatím stále obývají třetí pavilon. Začalo se odzadu, takže jsou zavřené poslední dva výběhy, což dává návštěvníkům při troše štěstí unikátní možnost spatřit všechny zde chované nosorožce. Nebudu tu zabíhat do detailů, to si popř. najděte na nosorožčí stránce, ale minimálně zdůrazním, že je nyní spojena mládenecká dvojice Eda a Mihindi, která je neuvěřitelně čilá a je radost je pozorovat. Z ostatních stavebních novinek toho příliš není. Nějaké práce probíhají u starého vchodu naproti vile. Z druhé strany, u dosud pro mě záhadného přístřešku, přibylo sloní kostra, což by mě teda ani ve snu nenapadlo. Přímo ve vile poté přibyla navrátivší se kostra Sudána. U vchodu do Vodních světů je v rekonstrukci levé terárium, které dosud sloužilo jako odchovna. Uvidíme, co tu vymyslí. Na fb se objevila informace o návratu zmijí gabunských, ale ty se podle mě spíš vrátí do původní expozice a sem půjdou ti madagaskarští, česky nepojmenovaní hadi? Uvidíme, třeba to bude ještě větší překvapení.
V africké vesničce je zamčený jeden z domků, ten, který byl jako jediný v denním režimu (byli v něm gundi, naposledy promyky). No a na webu v lexikonu se objevil bércoun Petersův, takže když si dáme dvě a dvě dohromady… Je dobře, že se posiluje africká kolekce i tímto směrem. VELKÝM NÁVRATEM, který si i ten Caps Lock zaslouží, je přesunutí hadilova písaře do veřejné expozice. Třikrát hurá! Ačkoliv je africká kolekce skvělá, dravci v ní hrozně chybí. Chov hadilovů ve Dvoře je jeden z nejúspěšnějších vůbec a je hrozná škoda, že tak dlouho byli jen na zázemí. Teď se konečně jeden, hádám, že zdejší odchov, podíval zase do expozice a obsadil voliéru ve West Cape, kterou využívali čápi sedlatí. Ti zmizeli a vedle hadilovů je nahradil také pár zoborožců kaferských. Velká průchozí voliéra byla obohacena o frankolína Erckelova, které ho tak u nás mají po Plzni již dvě zoo.
Z hyenek jsem neviděl ani chlup. Ale potěšila mě jiná „háčka“. Psi hyenoví se vrátili po pěší částí a opět obydleli výběh gepardů. A já jsem nyní pevně rozhodnut, že je tu chci už natrvalo. To je taková nádhera je pozorovat, jak krásně využívají celý prostor výběhu, je to velký kontrast s věčně ležícím, spícím gepardem. Ale ten se sem stejně určitě vrátí. Ale hyeňáky jsem si maximálně užil, protože dostali krmení a o fotky nebyla nouze. Krmení jsem zastihl také u hyen čabrakových, ale lépe jsem si je vyfotil hned první den po příjezdu. No a štěstí s krmením jsem měl také u hyen skvrnitých, kde jsem se nemohl nabažit samice Spoty, která se pořád přemisťovala s kusem masa. A nakonec je určitě fajn zmínit situaci u hyen žíhaných, kam přišla mladá samice, odchovek z Jihlavy. Safari se den před našim příjezdem zavřelo, mohlo se jet truckem právě až k hyenám, ale nejel jsem. Zavření byli už i koňky a Böhmky, přes jejich výběh se druhý den přeháněli osli somálští. Maximálně jsem si užil hrochy s malý mládětem a nosorožce.
Na závěr - doporučil bych dovzdělat číšníky v Safari Pivovaru, resp. jednu směnu. Zatímco ta úterní v čele se vždy usměvavým číšníkem, který si i pamatoval, co si obvykle dáváme, byla skvělá, obsluha ve středu byla strašná (příklad - jídlo donesené dřív než pití).