Po roce zpět ve Wroclawi
Nečekal jsem, že po loňské říjnové návštěvě wroclawské zoo se sem dostanu letos znovu. Ale osud nám byl nakloněn, a tak jsme vyrazili.
Během roku se odehrálo několik novinek. Tou velice smutnou je úhyn posledního buvolce kámy Clemense. Letos v červenci tak Evropa přišla o tento nádherný druh antilopy. Je faktem, že Clemens už delší dobu vypadal špatně, měl po celém těle boule (zřejmě nádory), takže jeho úhyn byl předvídatelný. Změny nastaly také u nosorožců - nejprve odešel chovný samec Manas do španělské Cordoby, následně i jeho a Maruščino mládě, samice Kiran, která zamířila do La Fleche. Maruška je tak nyní v zoo sama a čeká na nového samce, kterým by měl být podle původních zpráv samec Kuba z Varšavy. Nejnovějšími zvířecími přírůstky je čtveřice tygrů sumaterských. Čtyřčata jsou pořádný ranec, jsou úžasně aktivní, ovšem vyfotit byť jen jedno je náročné. Jednak tu jsou špatná skla, jednak tu je pořád narváno. Tygřata jsou samozřejmě obrovským lákadlem, takže o víkendu zvlášť jsou skla kolem výběhu obsypaná lidmi.
Ve Wroclawi se můj hlavní zájem vždy točí kolem Afrykaria, Terária a Akvária. Ono toho popravdě jinde moc k vidění nebylo, třeba z primátů byli venku jen mangabejové, giboni nebo vřešťani na podzimně zbarvených stromech vidět nebyli. V Afrykariu jsem se těšil na kapustňáky, užil jsem si je při krmení. Potěšili dikdici nebo kytarovec. Musím přiznat, že jsem poněkud nešťastný ze stavu ryb v prvním velkém akváriu hned u vchodu. Snad všechny zdejší ryby jsou nějakým způsobem ožrané, pokousané, bez ploutví atd. Nevypadají prostě vůbec hezky. Ale všechno stranou, protože zážitek z Afrykaria si pro sebe urval celou návštěvu. U východu v části u kapustňáků, je voliéra, ve které žijí páv konžský, dudkovci, turaka a holubi. A potom také kaloni kladivohlaví, největší kaloni Afriky. Ti jsou chováni jen a pouze ve Wroclawi, je zřejmě velmi těžké je udržet naživu a podobně těžké je spatřit je. Respektive, spatřit je lze skoro pokaždé, protože tu je obrazovka s webkamerou, na které jsou vidět. Ale naživo, to se jen tak někomu nepoštěstí. Napoprvé se mi to nepodařilo, zkoušel jsem prohledávat voliéru ze všech stran, ale kromě obrazovky jsem je nenašel. Po projití zoo jsem se ještě v půl čtvrté (zoo je otevřená do čtyř) rozhodl rychle skočit do Afrykaria, jestli nebudu mít štěstí. Šel jsem opačně (ani nevím, zda se to může), dorazil k voliéře a zjistil, že kaloni na kameře nejsou. Začal jsem hledat a skutečně jsem dva (zřejmě poslední přeživší) našel, jak visí na stropě voliéry. Následovalo zběsilé cvakání několika stovek pokusů, než se mi je podařilo zaostřit. Lidi kolem mě chodili, dívali se na mě jako na blázna, co fotím na stropě voliéry, ale nakonec se mi to podařilo. Jde o jedno z těch nejraritnějších zvířat, které jsem dosud v zoologických zahradách fotil a jsem neskutečně rád, že ho mám ve své databázi.
Terárium je pořád neskutečně narvané, zase jsem si tu vyfotil plno nových druhů, viděl jsem až na jednoho všechny felsumy a gekony, některé tu jsou nově. Jejich zdejší kolekce je úžasná, člověk by u nich mohl strávit mraky času a jen je hledat, fotit a obdivovat. Nově je tu i třeba želva diamantová, ale jinak si vážně nepamatuju, co tu minule bylo a co ne. Jedna chodba ve spodním patře je zavřená, ale zvířata z ní jsou většinou k vidění jinde po budově.
Od října má zoo nového ředitele - stal se jím Tomasz Jóźwik, současný ředitel Zoo Lodž. Tak uvidíme, s jakými nápady přišel a jaké plány od něj můžeme v budoucích letech očekávat. Jako slabá, tj. zastaralá, vidím ve Wroclawi dvě místa - pavilon slonů a pavilon šimpanzů. Tak třeba právě na ně se nový ředitel zaměří.