DÁLNICE
První konkrétní myšlenky postavit silnici napříč Československem se objevily v roce
1935; šlo o projekt „Národní silnice
Plzeň–
Košice“. Brněnský region předložil druhý návrh silniční magistrály „
Cheb–
Chust“, která se skládala v úseku Cheb–Košice ze severního a jižního tahu; dál na tehdejší Podkarpatskou Rus pokračoval jediný tah. Oba návrhy však nezískaly přízeň úřadů.
V roce
1937 vydal
Jan Antonín Baťa knihu
Budujme stát pro 40 000 000 lidí,
kde mj. navrhl výstavbu dálkové komunikace
Cheb –
Velký Bočkov, jež ovšem vedla po délce ČSR nejpřímější cestou a vyhnula se Praze i Bratislavě. Nechal dokonce vypracovat její podrobnou studii.
Úsek
Lužná–
Makov vedoucí kolem
Zlína byl oficiálně schválen ministerstvem dopravy.
Zpočátku se pro označení rychlostních komunikací používal z italštiny přejatý termín
autostráda (
autostrada) nebo
autodráha odvozený z německého
Autobahn.
V oficiálních plánech se používalo označení
dálková komunikace.
V prosinci 1938 se začal používat termín
dálnice.
