Bílé Karpaty - Žítková

10.6.2014

výprava do kraje žítkovských bohyní


Na výlet jsme se vypravili do Žítkové, která se nachází v Kopanicích, což je oblast Moravského Slovácka ležící přímo na moravsko-slovenském pomezí. Centrální obcí oblasti je Starý Hrozenkov, tato obec má převážně obvyklou soustředěnou zástavbu. Dále oblast tvoří okolní obce s hodně rozptýleným osídlením: Vápenice, Žítková a Vyškovec. Všechny jmenované obce tradičně spojuje i lidový kroj - patří do oblasti kroje kopaničářského-hrozenkovského. Téměř vždy se ke Kopanicím přiřazuje i Lopeník, z důvodu rozptýleného kopaničářského osídlení. Lopeník patří do oblasti kroje březovského. Kopanice jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.

K návštěvě Žítkové nás inspiroval román Kateřiny Tučkové "Žítkovské bohyně", který zachycuje zánik tradice přírodních léčitelek a vědem. Tyto tzv. bohyně žily na samotách vysoko v kopcích nedaleko česko-slovenské hranice u Starého Hrozenkova a provozovaly své "bohování" po několik století až donedávna. Předpovídaly budoucnost z karet nebo vosku a léčily bylinami. Dnes už sice žádná z nich nežije, ale ještě zde zůstávají lidé, kteří je znali.

Žítková je typickou kopaničářskou obcí, o čemž svědčí i to, že obyvatelé v celkovém počtu přesahujícím 200 jsou rozptýleni na území větším než 600 ha. Obec Žítková je rozčleněna do jednotlivých osad (Lazy, Boky, Koprvasy, Doliny, Brodské, Hudáky, Hodůlky, Pod Lokovem, Skaličí, Hutiska, Hutě a další). Domky jsou na Žítkové umístěné daleko od sebe a zapadlé v kopcích, takže vůbec nelze postřehnout, kde Žítková začíná a končí. Aby tady lidé v minulosti přežili, museli mít kolem domků políčka, kde pěstovali obživu. Z toho důvodu jsou domky tak daleko od sebe. Název Kopanice je odvozen od specifického hospodaření na špatně přístupných políčkách, které nebylo možné obdělávat orbou. Orba tak zde byla nahrazena ručním kopáním motykou. Název Žítkové je odvozen od slova život, který se tu často musel navazovat znovu, protože minulost obce byla poznamenána při nájezdech Tatarů, Turků a Kuruců v 16.-17. století, kdy zde docházelo k likvidaci místních obyvatel.

V současnosti jsou zde ještě k vidění chaloupky a chalupy roztroušené po okolních kopcích, ale už k nim vedou mnohdy asfaltové silničky a slouží převážně k rekreaci. S těmito chaloupkami ostře kontrastují některé moderní stavby, jako např. budova obecního úřadu a čtyřhvězdičkový wellness hotel Kopanice.

Auto jsme zaparkovali před hotelem Kopanice a po modré značce si vyšlápli směrem k Lokovu. Z cesty byly nádherné daleké výhledy na Bílé Karpaty a na blízký zalesněný vrchol "horenky" Chabové, která leží již za česko-slovenskou hranicí na slovenské straně. U turistického rozcestníku Skaličí jsme navázali na červené značení, za kterého jsme chtěli odbočit na navazující NS Bojnická, ale tuto odbočku jsme pravděpodobně vlivem jejího neoznačení přešli. Přes Hradisko jsme oproti původnímu záměru pokračovali po červené značce, potom se napojili na žlutou a cestou necestou podél česko-slovenské hranice se vrátili k Žítkové. Celkem jsme ušli asi 17 km, z toho 8 km byla nezáživná cesta lesem bez výhledů.