Národní divadlo v Praze patří mezi nejznámější divadla v České republice. Novorenesanční budova divadla od Josefa Zítka na rohu Národní třídy a Masarykova nábřeží na Novém Městě, národní kulturní památka, je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi, jak z hlediska obecně národně kulturního a historického, tak i z hlediska čistě architektonického. Základní kámen Národního divadla byl položen 16. května 1868. Legenda praví, že mezi kameny je zazděn soudek se svěcenou vodou, kterou křtil sv. Cyril Slovany. V roce 1881 došlo k obrovskému požáru Národního divadla. Tento požár byl považován za národní katastrofu. Byla při něm poničená část zlaté kopule i jeviště. Národ v té době projevil velikou solidaritu a za 47 dní byl při sbírce vybrán 1 milion zlatých. První česká vzájemná pojišťovna po požáru vyplatila pojistku ve výši téměř 300 tisíc zlatých Legenda o financování Národního divadla ze sbírek a darů i chudých je součástí české národní mytologie. Měla zdůraznit všelidovost a národní jednotu. Přitom spory o financování divadla odrážely politické konflikty mezi staročechy a mladočechy. Navíc největšími sponzory výstavby byla města, korporace a také šlechta. Největším soukromým přispěvatelem byl sám císař František Josef, který daroval 18 tis. zlatých a po požáru dalších 20 tis. zlatých.
Národní divadlo má tři opony. Železnou pro případný požár, slavnostní zdobenou malbami Vojtěcha Hynaise a červenou pro běžné používání.
Národní divadlo bylo otevřeno na počest návštěvy prince Rudolfa. První hra uvedená ve Zlaté kapličce byla premiéra Libuše od Bedřicha Smetany. Při poslední přestavbě 80. letech minulého století prý Josef Kemr vylezl za pomoci dělníků do vysoké výšky a tam umístil tři zlaté hřebíky. Jeden se svým jménem, druhý s manželčiným jménem a třetí s operním pěvcem Bronislavem Chorovićem.