Další ze dnů s téměř ideálním počasím. Jeho dokonalost kazil samozřejmě haJVzl. V mým případě ale ostrouhal, protože jedu po trase, která se skoro celá vine lesama. Už mi taková chyběla. Přece jenom jsem v poslední době jezdil spíš v otevřený krajině. A tak se mi zase připomněly lesácký koleje, výmoly, kořeny, šišky, větve, vysoký trávy. Furt něco zaměstnávalo mou pozornost. Ta když polevila, hned mě to vykopávalo ze sedla. Chvíle klidu tak nastávaly jen při focení. Třeba u Pilskýho rybníka nebo jezu Na Králce. Naopak trocha adrenalinu zařídil na honičku natěšenej jezevčík. 🐕 Náš oční kontakt nastal sice ještě v poměrně velký vzdálenosti, ale on už připravenej ve startovní poloze s jednou nohou výhružně vykročenou. Jakmile vjedu do jeho „osobní zóny“, vyráží proti mně, nedbaje pokynů jeho paničky. Když se míjíme, on musí brzdit, otáčet a zase přidávat, kdežto já pokračuju vpřed. Po zjištění, že to myslí vážně, že se za mnou fakt žene, přidávám. Po chvíli dosahuju „jezevčíkový únikový rychlosti“, neboť čtyři krátký nožky nevydržely kmitat dostatečně rychle a dlouho. Aspoň mě tím nastartoval na následnej stoupák na hřbet nad Rašovicema. Po jeho vyfunění si z něj za odměnu vychutnávám krásnej pohled na Orlický hory. Lesní sjezd sepentýnama z Křiviny mě řádně naklepal a pak vyflusnul v Křivicích – plánovaný zastávce na pivo. Potkávám zde známýho, co momentálně nemůže jezdit a chvíli kecáme u piva a tlačenky. Na zpáteční cestě opět nezvládnu přejet koleje za zastávkou Petrovice (už poněkolikátý!). Končím jako vždy v bistru U Hvězdárny, kde velkou žízeň hasím jednou Plzní.