Využívám příznivejch venkovních podmínek (až na jednu…) a vyrážím za podzimníma barvama za Šestajovice na cestu podél Metuje. Beru to přes Běleč a Librantice do Horního Černilova, kde málem přežvejknu na silnici se vyhřívající užovku. Polňačkama kolmo protnu Výravu, sjedu do Skršic, na asfaltu do Královy Lhoty si užiju vzácnou chvíli haJVzlovy podpory (jinak převažoval jeho odpor) a pak zase polňačkama přes Jasennou do Šestajovic. Tady začíná zelená turistická cesta podél toku Metuje do Jaroměře – můj cíl, od kterýho si slibuju potravu pro foťák v podobě podzimní palety barev na listech stromů. Ty nezklamaly a Zářící 🌞 se pak postaral o jejich parádní nasvícení. Hajzl se zase vždycky postaral o rozkmitání objektů focenejch na detail a já nadával při čekání, než tohodle vopruzu nechá. Takže se podél Metuje loudám, protože fotím o sto šest, až se bojím, že z foťáku každou chvíli vykoukne démonek a oznámí, že mu došla žlutá.😁 Na rozcestí V Lukách si dávám pauzu, abych slupnul jabko a proteinovej suk. Metuji opustím přes mostek na severní straně ptačího parku Josefovské louky a dojedu do Josefova. U vchodu do pevnosti si v občerstvení Na Špalkách vychutnávám jednoho Tambora (36 Kč!). Vracím se přes Rasošky (trochu jinak – škrtnu totiž o Vlkov), Smržov, Černilov, Divec, Dehetník a Svinary. Pokus po delší době zase projet osadou Dubina do Malšovy Lhoty se nezdařil díky chybějícímu(!) mostku přes Stříbrnej potok. Asi ho v září odnesla velká voda. V bistru U Hvězdárny si dopřávám Plzeň a hot-dog. Ten mi ale asi někdo (co bych si bral servítky, byl to pan M.) nepřál a zařídil rupnutí rohlíku následovaný vykydnutím obrovskýho lejna hořčice na bundu…