Po dlouhý době zase jízda na Zvičinu z chaty. Pamatuju si členitost cesty tam a ta se potvrdila, i když nejedu úplně stejně jako tehdá. Rozehřívací stoupání do Kyjí ještě ujde, to lesní brutus stoupák z Bradlecký pod Bradlec (dnes už značenej jako cyklostezka) dá fakt zabrat. Zase mě sundal z kola v tom nejprudším místě, kde má ještě furt formu lesákovejch kolejí, hrubýho štěrku a kusů větví. Bradlec nechávám bez povšimnutí (za 3 dny z něj tolik neodpadlo😄). Zato beru útokem jeho vyššího a zachovalejšího souseda Kumburk a vyfuním až nahoru do hradu. Parádní panoramatickej výhled mi poskytnul nejen estetickej zážitek, ale i ujištění, že mám pokračovat v úsilí o dobytí Zvičiny, páč ta je na svým místě 😁. Nedošlo mi, že to není vše, co by bylo dobrý vědět… Úsek z Nový Paky do Radkyně místy vyžadoval velkou toleranci v chápání pojmu cesta – ať lesní či polní. Kousek ušlapaný trávy? Jo, tak to bude tudyma… Abych se nezdržoval zastávkou na Pecce, uhnu už v Bělý na prudkej stoupák lesem jižně od hradu. Ale i tyhle nastoupaný metry přišly vniveč sjezdem do obce Kal a k Bystrýmu Mlejnu. Teprve odtud se počítaj ty „zvičinský“ a jsou teda pěkně svinský, aspoň k Vyšehradu určitě. Zhruba v půlce vybízí k zastavení krásný místo s křížkem (chvála bohu a rolníku Janu Hamanovi😉). Na Zvičině, v mým cíli „za hory za doly“ ve vejšce 671 m n. m., po odvedeným výkonu ztěžovaným stálým hajSVzlem se mi dostává zbylá část zásadní informace – v pondělí a ÚTERÝ ZAVŘENO.😠 Podlost srovnatelná snad jen s rakouským „Ruhetagem“. Sežeru tak jen těžce dovezenou Horalku, udělám pár fotek a pádím dolů po stezce K. V. Raise. Fotím lípu v Podemládí a pak až památník amerických letců u Hřídelce. Pivo si dávám v Lužanech v občerstvení nazvaným Septik (jak příznačné). A až teprv „doma“ v Osmě se dočkám zaslouženýho žvance s pivkem a mý nohy odpočinku.