I přes děsný vedro a přece jen nějakou tu únavu ze včera se vydávám na projížďku. Nikam daleko, jen takovej okruh po okolí. Ze zatáčky nad chatou mizím v lese, abych vyzkoušel možnost dostat se tudy na druhou stranu Oborskýho rybníka. Začátek odbočky je trochu divokej, ale pak pohoda. Za kempem si dám kořeno-kamenitej výjezd po žlutý na rozcestí Pod Přivýšinou a hned navážu dalším stoupákem po zelený co nejblíž k Přivýšině. Zbytek na tuhle krásnou vyhlídku s parádním rozhledem šlapu po svejch. Z okraje Prachova dolů do Holína beru lesní/polní alternativu přes Rybníček. Do Březiny mířím sice polňačkou ale nepřímo přes polní vrch Na Vrších, odkud se nabízí překvapivě dobrej výhled. V Březině fotím kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, jenž „stráží“ dvě světice s německy znějícími jmény Nordburca a Armela. Pokračuju kolem sochy sv. Františka „bezhlavýho“, přes Ostružno do lesa, jehož projetí vyžaduje trochu víc pozornosti díky cestě necestě se zničeným (koleje) závěrem podél pole. Silnici do Samšiny střídám za polňačku do Hubojed, pak zas asfalt do Mladějova a nakonec beru modrou k rozcestí Dolní mlýn. To prozrazuje můj příští cíl: „erozní relikt struskového kužele s obnaženou dvojitou přívodní dráhou (dvě věže) tvořenou kompaktním bazanitem„.🧐 Vydrápat se na tenhle relikt stojí, jako vždy, velký úsilí. Dnes, kromě mý obvyklý zastávky na východním svahu, si přidávám i výšlap až k hradní bráně, protože chci po dlouhý době zase navštívit Trosky. Skvělý výhledy nabízí zejména schodiště na Babu. Na hradě si taky dávám párek v rohlíku a pivo – jak prozřetelnej tah… Z Trosek zkouším sjet po zelený (moc to nejde a bejt tam lidi, tak vůbec) a pak se napojím na cestu přes Kabáty, která se zas napojuje na tu z Ktový, a uháním do Újezda pod Troskama do Depa 09. Jenže se ukázalo, že spolehnout se jen na Depo 09, by mě vytrestalo – kvůli DNES položenýmu asfaltu v centru obce ZAVŘENO. A tak pokračuju do Libunce a rozbitou lesní cestou nad Hvozdcem do Osmy.