❤️ ❤️ ❤️ Poslední sbohem milovanému dědečkovi Brumbálkovi Srdíčkovému ❤️ ❤️ ❤️

Vážení a milí přátelé, je nám to nesmírně líto, ale s hlubokým zármutkem i pochopením vám oznamujeme, že jsme se museli naposledy rozloučit s milovaným kočičím kamarádem Brumbálkem Srdíčkovým. Útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1136. Nádherný Brumbálek odešel do nebe pro chronické selhání ledvin. Moc dobře víme, že tam nahoře za duhovou bránou je mnohem lepší svět. Svět překrásný se stále kvetoucí zahradou, bezbolestný ráj bez strádání, strachu a neblahosti, bez masek falše a zloby. Tam nahoře je vnímáno úplně jinak - čistěji, světleji, jasněji. Tam nahoře není potřeba slov, komunikace probíhá telepatií. Poselství duší byla splněna a srdce byla naplněna až po okraj...

Kožíšek zalitý zlatavým sluncem, nádherný a pestrobarevný jako motýlí křídla, tělíčko velmi chaboučké, dušička velmi silná, to byl náš milovaný kočičí dědeček Brumbálek Srdíčkový. Jak už to chodí, krásný Brumbálek byl jeden z dárečků ponechaný za vraty útulku. Extrémní případ zuboženého kocourka, který se snažil žít a života si užíval každým douškem. Zdálo se, že strádat musel déle, v tak špatném zdravotním stavu přišel do útulku. Pro velký elán do života byla dána kocourkovi šance, ale jak už to bývá, velmi chabé tělíčko je vnímavé na různá onemocnění a navíc vyčerpává samo sebe. Nicméně šance tady byla a nám bylo společně krásně. Milovaný Brumbálek nám ukazoval neuvěřitelnou sílu, náklonnost a vděk. Chlapeček věděl, že je v teplíčku a bezpečí a my jsme cítili velmi silnou energii, kterou ze sebe vysílal. Tak silná energie u tolik vyčerpaného tělíčka je vzácností. Jak jemně krásný Brumbálek přišel, tak jemně přesně po roce i odešel s velkým pochopením, bezpodmínečnou láskou a ohromnou sílou.

Pojďme si připomenout Brumbálkův příběh. Kocourek byl nalezen za vraty útulku v krabici na slámě ve výkalech a moči. Byl na kost vyhublý, anemický, kožíšek plný blech, vysoké ledvinové hodnoty, vysoký zánět v tělíčku a provázely jej i další patálie. Diagnostická laboratoř potvrdila krevní bakterii a opakovaná krevní zkouška chronické onemocnění ledvin. Tlamičku měl pořádně zhnisanou, ale pár zoubků se nám podařilo odstranit v lokální anestezii. Celková revize zoubků možná nebyla, kocourek by nezvládl narkózu. Postupem času bylo překonáno nejhorší, avšak vysoké ledvinové hodnoty však Brumbálkovi zůstaly. Dvakrát jsme řešili výraznější oslabení, které se podařilo ukočírovat a překrásný kocourek se radoval ze života i nadále. Kočičí dědeček klamal svým tělíčkem. Zvířátka s tak vysokými ledvinovými hodnotami mají zpravidla zdevastovanou tělesnou schránku. Na Brumbálkovi bylo znát, že už byl starý, kožíšek už neměl lesk mladíka, ale rozhodně nebyl v časech své slávy hubený. To však neznamenalo, že když bylo jednoho dne dobře, dalšího nemohlo být hůře.

Procházeli jsme náročnou karanténou, o fous méně náročnější hospitalizací, zlomovými okamžiky a především šťastnými a silnými etapami, kdy kočičí dědeček s chutí papal. Dokázal vyprázdnit mističku, až se po jídle doslova zaprášilo. Vidíme chlapečka na provizorní karanténě, v hospitalizačním boxíčku, v pokoji Matyáška, který po pár dnech opustil a především v útulkové kuchyni, kde si života užíval plnými doušky. A opět docházelo ke kouzelným chvílím plným radosti a přátelství. V posledních týdnech života chvílím, kdy se opět projevily kočičky Adélky komunikační a opatrovatelské schopnosti, doslova o nádherného Brumbálka pečovala - kontrolovala jej, objímala, ducala hlavičkou. A nakonec již hubeňoučké tělíčko milovaného Brumbálka postupně sláblo. Nejdříve nám Brumbálek ukázal stále velkou chuť k jídlu, vstával k nám, když jsme přicházeli, ležel, šlapal mléčný krok, reagoval na naše hlasy, ale pomaličku a polehoučku svíce života dohořívala. Pravidelné veterinární kontroly vypovídaly o kocourkově zdravotním stavu jasně. Čím dál tím častěji kočičí dědeček odpočíval, méně často vstával a teta vnímala potichoučk