❤️❤️❤️ Poslední rozloučení s milovaným kočičím dědečkem Dušánkem Srdíčkovým ❤️❤️❤️

Vážení a milí přátelé, s hlubokým zármutkem a současně hlubokým pochopením vám oznamujeme, že jsme se museli naposledy rozloučit s milovaným kočičím dědečkem Dušánkem Srdíčkovým. Útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1172. Nádherný Dušánek odešel do světla z důvodu rozsáhlého nádorového onemocnění, při kterém mu pozvolna selhávalo tělíčko. Svíce života pomalu uhasínala a rozsvítila se až nahoře na nebi za duhovou bránou.

A jak se k nám milovaný a nádherný dědeček dostal? V původní lokalitě vídala Dušánka moc hodná paní kroužit okolo svého obydlí. Dala mu tedy najíst, avšak viděla, že na tom není kocourek dobře, proto vyhledala pomoc prostřednictvím útulku. Dušánka jsme přijímali na kost vyhublého, již kastrovaného, bez zoubků, s výtoky z očiček i čumáčku a zacuchaným kožíškem plným parazitů a nánosů špíny. Dozvěděli jsme se, že nedávno - v době příjmu - ve vsi zemřela stařenka a Dušánek tak klidně mohl být jejím kocourkem. V útulku jsme zahájili dlouhodobou léčbu. Kocourek měl zdevastovanou srst, tlamičku plnou lézí, rýmu jako trám, byl anemický a měl naprosto rozhozenou krevní zkoušku. Pozvolna jsme řešili jednu záležitost za druhou. Diagnostická laboratoř potvrdila tři různé bakterie v čumáčku a v rámci anémie byla potvrzena krevní bakterie. Také jsme zjistili, že je FeLV pozitivní. Kocourek dostal šanci jít dál, protože od samého začátku výrazně dobře papal a sílil. Časem se dostal na dvojnásobek své váhy, zkrásněl a zbavil se potíží horních cest dýchacích. Kočičí dědeček byl spokojený, vděčný, měl teplíčko a papání, to mu k životu bohatě stačilo a oplátkou z jeho strany byla mnohonásobně převyšující bezpodmínečná láska. Po dokončení hospitalizace odešel Dušánek za svými FeLV pozitivními kamarády do výběhu dvojky – tenkrát nováčky Simonkou, Sabinkou a starousedlíkem Papouškem.

Ve výběhu si užíval života, pozvolna se seznamoval se svými útulkovými kamarády, rád se vyhříval na sluníčku, na zavolání si přibíhal pro pohlazení a papání. Dny ubíhaly, často jsme Dušánka při přítomnosti veterinárních lékařů v útulku ošetřovali, sonograficky kontrolovali bříško a radili se, co dál. Zjistili jsme totiž, že má v bříšku útvar, který se zvětšoval a postupem času se do bříška pozvolna uvolňovala tekutina. Bohužel, útvar rostl a začal tlačit na žaludek, močový měchýř a další orgány. Při poslední útulkové kontrole měl již Dušánek také atypické odezvy na srdíčku. Navíc krmení, které mu stále chutnalo, již vyvrhoval. To vše dohromady znamená, že naše lidská srdce musí být vyvážena rozumem. Navzdory tomu, že kocourek neležel jako placička a měl chuť k jídlu, hrozilo již každým dnem i hodinou, že se do špatného stavu brzy dostane. O to bylo pro nás rozhodování složitější, ale mělo již jasný význam. Útvar totiž mohl kdykoli prasknout a kocourek mohl zemřít v bolestech bez naší přítomnosti. Po dlouhé a rušné debatě jsme s otevřeným srdcem a nejjasnější myslí zvolili pro nádherného kočičího dědečka bezbolestné leč smutné loučení… "Tam za duhovou bránou, kde stále kvete zahrada a zdáli je slyšet andělská melodie. Tam za duhovou bránou bude milovanému Dušánkovi už navždy blaze..."

A nakonec nastal zlomový okamžik a pozemský čas se naplnil. S milovaným Dušánkem jsme se důstojně rozloučili v lásce a porozumění přímo v útulku. Už navždy tě, náš milovaný Dušánku, uvidíme na kočičím stromě ve slunečním svitu ve výběhu dvojce. Už navždy tě uvidíme radostně si běhajícího pro pohlazení a čekajícího na mističku s kapsičkou. Nikdy nezapomeneme na tvůj jedinečný zlatý kožíšek a jedinečné zabarvení zelenkavých očí. Nikdy nezapomeneme na tvé vítací rituály a vždy z dáli uslyšíme nádherně zvonivé mňoukání, kterým jsi nám dával najevo svou přítomnost. Tak moc ti záleželo na naší přízni, zkrátka abychom tě nepřehlédli. Tak moc jsi nás vzal za srdíčko. Milovaný Dušánku čas s tebou byl tuze moc krátký i zároveň dlouhý, ale především mimořá