Jednou se Kája zmínil, že měl karavan na Orlíku. Já se zeptal :" Měl"? A on mi vyprávěl, jak tam jezdil rybařit a tak. No, ale to vše do té doby, než mu shořel. A s ním ještě několik dalších. Jestli to někdo zapálil, jako že asi jo a nebo co se vlastně stalo, je už teď vlastně fuk. Ale k věci. Karavan sice vzal oheň, ale hned vedle místa, kde stál, má karavan Kájova rodinná přízeň, takže co? No jasně, pojedeme na Orlík !! Tak jsme se začátkem května vydali do kempu Radava. Musím říci, že lepší dobu jsme si nemohli vybrat. Nikde nikdo, jen v dálce na vodě se pohyboval loudavou rychlostí jeden hausbót, který hledal vhodnou kotvící pozici. Doplnili jsme trochu tekutin po jízdě a Kája se vydal nahodit udičku. Co kdyby náhodou nějaká rybka ťukla o háček a zpestřila nám večeři. Já jsem donesl naše zásoby k vodě, nacpal si číbuka a nechal se v duchu unášet krásou okolní přírody. Ten božský klid a občasné šplouchnutí vln, které omývaly písečnou pláž, byl naprosto nepopsatelný zážitek. Žádná rybka se bohužel nerozhodla věnovat svůj život ve prospěch naší večeře, takže došlo na potravinový plán B. No, nebudeme si nalhávat, vlastně jsme to čekali. Naše zásobování s tím tak nějak počítalo a za chvilku už se to vařilo, smažilo, bublalo a během několika chvil byla večeře, jak vyfíknutá, hlavně tedy díky Kájovi. On má všechna tahle kuchařská tajemství a um pod palcem o dost víc než já, takže to chutnalo výborně ! Tma se pomalu snášela nad tichou a lehce se vlnící vodní hladinou. V dálce, na druhém břehu se rozhořely plamínky ohně a jako odpověď během chvilky se rozhořel i ten náš. Jak je naším zvykem, probrali jsme u ohně všelicos. Pak jsem vzal do ruky svoji cestovní kytárku a dokud nás nevyhnal chlad od vody, naše hlasy se při zpěvu písní všelijakých kvalit, nesly po usínající vodní hladině. Posbírali jsme všechno nádobíčko a přesunuli se do karavanu, kde bylo přeci jen tepleji. Tam vzal do ruky kytaru zase Kája a pokračovali jsme v tom, co jsme započali a přerušili na pláži. Až přicházející spánek nás přemohl a donutil utlumit tóny rozechvívaných strun a znějících akordů. Ráno nás přivítalo trochu zakaboněnou oblohou. Ranní kafe, nějaká ta polívka, prášky na tlaky a nabíráme směr k domovu. Byl to fajn výlet, myslím, že jsem tady nebyl naposled a určitě se sem s Kájou zase vypravíme. Ovšem jako nyní, v době mimo sezonu.