Tak a je to tady zase. Tradiční každoroční olejový rituál. Vypustit olej, vyšroubovat filtr, našroubovat filtr, nalít olej. Den předem jsem dal baterii trochu šťávy z nabíječky, páč po zimním spánku a občasným nabíjecím chvilkám během bílých měsíců se jí nechtělo roztančit motor mojí Sůzy. No, ale co dál? Již dopoledne jsem si pohrával s myšlenkou o navštívení místa, kde jsem naposledy byl v době ranného mládí a řídkého strniště na bradě.Motor, asi po elektrických šocích z nabíječky, odhodlaně po stisknutí statéru naskočil a tak jsem vyrazil na místo, kde dříve stával plnohodnotný, funkční, dnes v rozvalinách se nacházející, Petrův mlýn. Cesta probíhala bez jakýchkoli problémů, motor si spokojeně vrněl a já s ním. Malá zastávka nad kladrubským klášterem, který zalitý sluncem upoutával pozornost mé fotospouště a u opuštěné chaloupky s rybníčkem pod vysokými valy a hradbami kláštera. Naproti chaloupce je ponny farma a několik čtyřnohých jedinců se v dáli pohybovalo po vytyčených výbězích a užívalo si krásné, předjarní počasí. I já jsem tedy naskočil do sedla a vydal se k dnešnímu cíli.Z hlavní silnice jsem odbočil na panelku, z té jsem na konci sjel na lehce kamenitou stezku, která pozvolna klesala k místu, kde měla být podle mapy mimo vyšlapanou stezku i jakási polní cesta, která vedla k lávce přes říčku.Jenže jsem jaksi zapomněl, že je začátek března a místo ujeté polňačky mě přivítala lehce podmáčená louka s mnoha vyjetými kolejemi od čehosi.Ale když už jsem až tady? Jelikož louka byla vcelku rozlehlá, dařilo se mi najít trochu tvrdší terén na projetí.Už zbývalo několik metrů k místu, které jsem si tak nějak vyhlédl pro odstavení motorky. Zmírnil jsem rychlost, vyhlížel tu správnou pozici a najednou jsem ucítil, že přední kolo zajíždí do schované bahnité louže a pomalu, ale jistě ujíždí do boku a s ním celá motorka.Snažil jsem se ještě přenést váhu na druhou stranu, ale moje snaha byla zbytečná a tak mi nezbylo nic jiného, než motorku odhodit a lehkým parakotoulem odskočit a skutálet se mimo dopad stroje. Trochu od bláta a lehce nasrán svojí blbostí a tvrdohlavostí jsem motorku postavil, očistil od hlíny a trávy, znovu nastartoval a popojel ještě kousek na vyhlédnuté místo. No jo, jenže všude bylo tak mokro a ne úplně tvrdo, takže jsem musel stojan podložit kusem klacku, aby se motorka neporoučela znovu k zemi. Uff, konečně hotovo, stroj stojí a tak se konečně mohu vydat podívat na to, co umí zub času. Tohle stavení si ze své poslední návštěvy pamatuji ve stavu kompletních střech, vybavení mlýnice i obytné části, kde se po zemi ještě povalovaly knihy a různé písemnosti, vysypané z převržené knihovny, kožené pasy z transmisí, prostě vše, jakoby tenhle mlýn někdo opustil před pár chvilkami. Ale to je čas, ten nikdo nezastavíme.Bylo a vlastně pořád to je krásné, romantické údolíčko, kterým se proplétají meandry řeky Úhlavky, které dokreslují kolorit tohoto místa.Jdu zpět k motorce, ale bohužel nejde nastartovat.No, paráda.Takže nezbývá nic jiného, než ji vytlačit těch asi 400m přes zabahněnou louku.To se mi asi po třech zastávkách podařilo a měl jsem ještě před sebou stoupající kamenitou stezku. Naštěstí šli kolem tři dobrodinci, kteří mi pomohli Sůzu vytlačit do kopce k panelce. Díky hoši, bez vás bych to nedal! Tam jsem u prvního domu narazil na chlapíka, co mě půjčil nabíječku, takže jsem tomu dal asi tak 45 minut, musel jsem se převléknout, protože jsem měl turch triko i motobundu.Ani po nabíjení jsem se startem neuspěl a nezbývalo nic jiného, než se nechat odvést.Takže přítel na telefonu a za necelou půlhodinku dorazil Kája s řidičkou a dodávkou.Vše jsem mu popsal a když jsem ukazoval, jak se to chová po stisknutí startéru, motor naskočil.No ty vole, to nevymyslíš.Dojel jsem domů, večer ke Kájovi na chatu, kam za námi na chvilku dorazil i kamarád motorkář Miloš, opekli jsme buřty, něco vypili, zahráli na kytary a bylo zase dobře.Alespoň je na co vzpomínat. Dobří lidé pořád existují ! Souřadnice: 49.7047536N, 12.9776558E