Po několika opravdu poctivých aprílových dnech konečně sluníčko, teplíčko. A navíc se dnes koná 1. ročník Žehnání motorek Puclice, kde odpoledne zahrajeme s kapelou. Takže natáhnout na sebe kůži, nastartovat Vulkánka a vyrážím podpořit svojí účastí tuto akcičku, každý účastník se počítá. Dorazil jsem těsně před vyjetím na spanilou jízdu, takže jsem v rychlosti cvaknul pár fotek a tradá, už se odjíždí! Cesta dlouhá cca 25km ubíhala standardně, jak bývá u těchhle akcí zvykem. Opět jsem se ujistil, že tohle není úplně můj šálek kávy, protože popojížděčky v tak velké smečce jsou prostě specifické svým kolísáním rychlosti a dost často nepředvídatelným chováním některých účastníků. Tak jsem se několikrát zastavil, nechal si kolonu ujet a potom jsem svým tempem dojížděl. Počasí bylo nádhera, motor se pěkně převaloval a já si to užíval s nohama na předkopech a s písní na rtech. Jo, je to tak, občas si při jízdě zpívám. Kovbojové si taky na koních zpívali tak proč ne já na motorce. Možná to máte někdo taky tak. Jen si občas říkám, co tomu říkají šoféři, kteří mě míjejí na silnici :-).
Cíl cesty byl kostel ve Staňkově, kde bude probíhat samotné žehnání strojů od faráře. Tam jsem opět udělal pár fotek zaparkovaných strojů a vyrazil si prohlédnout interiér kostela, kolem kterého jsem nesčíslněkrát projel a prošel, ale nikdy jsem nebyl uvnitř. Na samotné žehnání jsem nečekal, protože sám vlastně na tohle nejsem nějak napojen. Jak to popsat? Prostě mě, i když symbolické postříkání svěcenou vodou, nějak neoslovuje. Asi víc k tomu nemám co dodat. To neznamená ale, že pohrdám nebo nerozumím těm, co to mají jinak. Každý dle svého, miluji svobodná rozhodnutí !!
Otočil jsem klíčkem, zakvaltoval jedničku a pádil jsem k domovu. Odpoledne se blíží a za chvíli jedeme zpět do Puclic s kapelou, pobavit všechny, co se dostaví. Vypadá to, že účast byla slušná a že pořadatel Puclická hospůdka je spokojen. Díky za to !!