Do Konice se členové Sekce turistiky vydali v sobotu 23. března. Bylo nás 17 a jeli jsme vlakem s přestupem v Prostějově.
Na zámku jsme byli ohlášeni a tak jsme se s mladou průvodkyní vydali na prohlídku.
Nejprve nás zavedla do Muzea řemesel v přízemí zámku.
Zde jsme si mohli i hmatem prohlédnout nářadí a výrobky někdejších místních truhlářů, kovářů, ševců, tkalců a hrnčířů.
Také zemědělské nářadí a rovněž jsme navštívili dobovou krejčovskou dílnu.
V samostatné části přízemí se nachází unikátní expozice seker a sekerek, která čítá bezmála 500 kusů nejrůznějších druhů tohoto nářadí.
Proto je tato Sbírka zapsána v České knize rekordů.
Venku před zámkem je umístěna největší sekera v ČR, tu jsme si prohlédli až v odpoledních hodinách.
Je dlouhá přes 6 m, váží 310 kg, toporo je vyrobeno z jednoho kusu jasanového dřeva.
Je zapsána do Guinnessovy knihy rekordů.

V prvním patře zámku se nacházejí reprezentační prostory, které sloužily šlechtě k bydlení a pořádání společenských událostí.
Slečna nás zde stručně seznámila s historií zámku.
Původní tvrz odkoupil začátkem 18. století klášter Hradisko.
Tvrz nechal v roce 1705 přestavět opat Norbert Želecký z Počenic na barokní zámek, jako letní klášterní rezidenci.
Zámek v zchátralém stavu koupil v roce 1825 Továrník Příza z Brna. Nechal jej upravit a poté se rodina do zámku přer stěhovala.
Potomci Přízových vlastnili zámek až do roku 1945.
Dnes slouží zámecký sál potřebám města Konice jako koncertní a obřadní síň. Nachází se tu také městská knihovna.

Ihned po prohlídce jsme na nádvoří zámku přivítali právě přijíždějící kočár se čtyřspřežím. V něm přijel pan Obr z Čech pod Kosířem, majitel Muzea kočárů, se svou družinou. Byly to kostýmované postavy dávné historie, cechmistr, mistr kočí, lokaj a podkoní, operní pěvec pan Martino z Vídně.
A také zde byl kolovrátkář s opravdovým kolovrátkem, který nám vyhrával po skončení této show.
Vadou na kráse představení byl déšť, který se náhle spustil. Tak jsme po jeho ukončení utíkali do blízké zámecké restaurace.
Po chutném obědě jsme se chtěli ještě projít po městě a poté zajít někam na kávu.
Počasí se však totálně oproti dopoledni zkazilo, foukal silný vítra a rapidně se ochladilo.
A cukrárna byla zavřená a tak jsme zmoklí a zimomřiví odjížděli domů.
Cestou ve vlaku jsme konstatovali, že prohlídka zámku byla moc zajímavá, stejně jako příjezd pana Obra a jeho divadelní představení na zámeckém nádvoří.
Ale že městečko Konice jinak opravdu působí jako výspa na konci světa. A ten pocit umocnilo i to vrtkavé počasí.

J.P.h