Celý jaroměřský hřbitov byl díky početnému souboru sochařské výzdoby a hodnotné funerální architektury ze 2. poloviny 19. století a počátku 20. století zapsán od r. 1958 na seznam kulturních památek. Na výzdobě hrobů, hrobek a reliéfů uren se podíleli např. sochaři a výtvarníci Otakar Španiel (jaroměřský rodák), Josef Wagner, Josef Pekárek, Josef Max, Zouzal a další. Nejcennějším sochařským dílem je Plačící žena od M.B.Brauna, která je považována za jednu z nejkrásnějších soch českého baroka. Zachycuje truchlící dceru (manželku M.B.Brauna) na rakvi zesnulé matky Anny Miseliusové. Socha se původně nacházela na starém hřbitově u kostela sv. Jakuba a po otevření tohoto nového hřbitova v r. 1888 byla přemístěna sem na čelní místo. V r. 2004 byl originál sochy uschován v josefovském lapidáriu a nahrazen kopií. U západní a severní hřbitovní zdi je řada hrobů a hrobek významných jaroměřských osobností, např. hrobka rodiny Černých, známých v ČR i v zahraničí šlechtěním petunií a begonií, hrobka rodiny Polických - František Polický v Jaroměři v r.1839 založil jirchářskou dílnu. Jeho rodinní pokračovatelé dokázali ve 20. stol. vybudovat z této dílny jeden z největších závodů na zpracování kůže v republice.
V r. 1893 byl hřbitov rozšířen a vzniklo tu i menší židovské oddělení. Do současnosti se v něm dochovalo 29 novodobých náhrobků, jeden náhrobek MVDr. Nettela z r.1903 je umístěn mimo židovské oddělení.